Dalším pěchotním srubem čs. opevnění z let 1935–1938, který si stručně představíme, je objekt K – S 7 „U vesnice". Na rozdíl od předchozích objektů, které jsme zde již zmínili, nepatří K – S 7 k vyhledávaným turistickým cílům. V podstatě k němu nevede ani žádná oficiální turistická trasa, leží uprostřed rozlehlého pole a je jedním z nejvíce poničených těžkých objektů v Králické pevnostní oblasti. Nachází se nedaleko Králík, severně obce Červený Potok, asi ¾ kilometru od stejnojmenné železniční zastávky.

Foto: K-S 7 - celkový pohled na srub z týlu

Přes svoji bezvýznamnost (ovšem zdánlivou) však přibližně před rokem srub K – S 7 přitáhl nemálo pozornosti. Tehdy doputovala na stůl odpovědných armádních úředníků žádost o stanovisko, k zamýšlenému vytrhání dochovaných střílen a souhlas s jejich přemístěním do západní části úseku Moravská Ostrava, na podstatně lépe zachovaný pěchotní srub, jehož rekonstrukce se nedávno rozeběhla.

Psali jsme:Největší vítězství polského válečného loďstva ve 20. století

Důvodů, které vedly představitele obecně prospěšných společností Králická pevnostní oblast, o.p.s. a Společnost přátel čs. opevnění, o.p.s. k velmi aktivní obraně srubu K – S 7, je celá řada. Část z nich objasní i následující řádky. Předem je však možné prozradit, že osobním zásahem senátora Mgr. Radko Martínka a hejtmana Pardubického kraje JUDr. Martina Netolického, iniciativou vedení města Králíky a společně se vstřícným přístupem odpovědných armádních úředníků, byl srub nakonec zachráněn! Jeho případ tak dokumentuje tolik potřebný zásadový postoj k nezřídka vyslovovaným otázkám, zda je nezbytné, aby při rekonstrukci některého objektu čs. opevnění, byly jiné objekty (často historicky s mnohem vyšší hodnotou) ničeny.

Foto: K-S 7 - týlová strana srubu se vstupem

V dnešní době, kdy je k dispozici obrovské množství původních technických a výkresových podkladů z doby výstavby opevnění, v době, kdy se přesvědčivě ukazuje že „zlaté české ručičky" ještě stále umí vyrobit téměř vše (a to i při nedokonalém „garážovém" zázemí) je zcela zřejmé, že nikoliv. Dokonalé makety a novovýroba podle původní dokumentace tento fakt dokazují na stále větším počtu objektů opevnění, které nadšení a vytrvalí „bunkrologové" rekonstruují.

K–S 7 se představuje...

Firma Dr. Ing. Karla Skorkovského jej vybetonovala v rámci stavebního podúseku 1./III. Červený Potok v říjnu 1936 a v roce 1938 byl tento objekt v podstatě připraven k obraně. Díky složení své výzbroje patří mezi vůbec nejsilnější pěchotní sruby na Králicku a od mnohem slavnějšího srubu K – S 14 se liší pouze ve stupni odolnosti – zde taktici ŘOP určili stupeň II., odolnější K – S 14 obdržela stupeň vyšší (III.).

Psali jsme:1905: zkažený boršč, červivé maso a vzpoura na bitevní lodi Potěmkin

Foto: K-S 7 - skupina střílen hlavních zbraní na levé straně srubu

Odolávat tak měl dělostřeleckým granátům do ráže 24 cm a leteckým pumám až do hmotnosti 250 kg. Jeho stěny tvoří 1 735 m3 betonu a cca 120 tun oceli – celkově bylo při stavbě srubu K – S 7 spotřebováno přibližně 4 100 tun materiálu. Svými zbraněmi uzavíral rovinatý terén ve směru od státní hranice, palebně kryl západním směrem ležící pěchotní srub K – S 8 a nedaleký objekt K – S 6 ležící východně. Jeho výzbroj však chránila daleko rozsáhlejší území, minomet měl například krýt předpolí i větší část povrchu dělostřelecké tvrze Hůrka ležící západním směrem a pěchotní sruby až po K – S 15.

Foto: K-S 7 - pravá strana srubu

K plnění bojových úkolů měl srub disponovat celkem sedmi těžkými a pěti lehkými kulomety lafetovanými ve střílnách ve zdech objektu a v jeho dvou pancéřových zvonech, dvěma protitankovými kanóny a navíc pevnostním minometem. Obsluhu zbraní a zařízení srubu by v boji zajišťovalo 43 vojáků, příslušníků elitního útvaru – hraničářského pluku 6. Stejně jako v případě srubu K – S 14 se na podzim roku 1938 vše podařilo k boji připravit, s výjimkou minometu a lafetace těžkého kulometu v levém pancéřovém zvonu. Počátkem října 1938, v souvislosti s odstoupením pohraničí v důsledku Mnichovské dohody, byl srub vyklizen a opuštěn.

Foto: K-S 7 - detail střílen na pravé straně srubu

Čím je dnes srub zajímavý? Jak už naznačil úvod tohoto článku, přes značně vysoký stupeň poničení se dochovaly všechny střílny jeho početné výzbroje, což na Králicku není úplně běžným jevem. Nezvyklé je provedení jeho studny, která byla do hloubky téměř 16ti metrů kopaná a dále se hloubila vrtáním. Tyto dvě zajímavosti by však asi nepředstavovaly důvod k sepsání článku o srubu K – S7. Důvod je jiný – německé dělostřelecké testy v době okupace.

Úroveň poničení srubu vedla řadu nadšenců k úvahám o tom, že zde za okupace došlo k pokusnému leteckému bombardování objektu a tento názor byl dlouhá léta považován za fakt. Teprve poslední roky přinesly díky poznatkům ze zahraničních zdrojů relevantní informace, díky kterým se poznání osudů tohoto srubu o znatelný kus posunulo. Objekt K – S 7 (stojící v otevřeném terénu) představoval ideální cvičný terč, na kterém bylo možné testovat účinky dělostřelecké munice a ostřelování za použití různých dělostřeleckých zbraní.

Foto: K-S 7 - čelní stěna horního patra zevnitř - s průrazy

Po odstranění ochranného hliněného záhozu a kamenné rovnaniny před čelní stěnou srubu, v několika vlnách a časových obdobích na objekt střílela polní děla různého typu a to až do ráže 21 cm. Při postřelovacích testech s různým režimem palby se zkoušela konvenční protibetonová munice, ale i speciální protibetonové podkaliberní střely Röchling – jedna z vyvíjených tajných zbraní III. říše. Intenzivní palba způsobila řadu průstřelů a to i v případě stěn s největší konstrukční tloušťkou (zde 225 cm). Ale ani tyto poznatky nepředstavují něco mimořádného – pěchotních srubů s podobným osudem je na Králicku několik. Jenže...

Monstrum střílelo z kolejí...

Srub K – S 7 patří k pouhým několika objektům čs. těžkého opevnění, které byly testovány také dělostřeleckou municí střílenou železničním kanónem. S ohledem na skutečnost, že se při testech protibetonových podkaliberních střel Röchling využívaly (podle našeho současného stavu poznatků) vedle německých polních děl jen Němci ukořistěné francouzské železniční kanóny ráže 24 a 34 cm, patří objekt K – S 7 mezi ty objekty, kde se testů našeho opevnění účastnily vůbec nejvýkonnější dělostřelecké zbraně. Zde se jednalo o železniční kanón ráže 24 cm, ovšem je nutné podotknout, že na přesném určení typu, ráže a vzoru zbraně v současnosti stále pracuje několik kolegů – odborníků ze západní Evropy.

Foto: K-S 7 - pohled na strop horního patra srubu s průrazem

Mohutná a velmi výkonná dělostřelecká zbraň se pohybovala po železniční trati ve vzdálenosti cca 550-650 metrů od srubu. Díky terénní depresi, vedoucí od srubu jihovýchodním směrem k železniční trati, mohla přímou palbou, v mírně vzestupném úhlu (náměru), zasahovat střešní desku objektu. Zásahy velmi účinnými střelami Röchling pak střechu srubu zcela znetvořily. Při prohlídce objektu je dnes stále možné vysledovat, jak se některé ze střel, vyrobené z vysoce ušlechtilého a extrémně tvrdého materiálu, při průchodu odolnou konstrukcí objektu chovaly. Díky tomu, že srub po okupaci neprošel žádnými úpravami (mimo vytržení pancéřových zvonů, které německé testy za války přežily), představují stopy postřelovacích zkoušek tohoto typu zcela unikátní svědectví. Dokládají vysokou kvalitu železobetonových konstrukcí čs. těžkého opevnění a dokumentují účinky zcela nové generace střel vyvíjených k ničení těch nejodolnějších cílů.

Foto: K-S 7 - detail průrazu střelou Rochling

Srub se dnes nachází na pozemku ve vlastnictví města Králíky a v budoucnu se stane město jeho majitelem. K – S 7 se má stát dalším z objektů začleněných do projektu unikátního přírodního – vojensko-historicko-technického muzea známého pod označením Králická pevnostní oblast. V rámci tohoto projektu by mělo dojít k vyčištění objektu a jeho okolí od odpadků, odstranění části náletových dřevin a zakonzervování srubu v tom stavu, v jakém se jeho stavební části do dnešních dnů dochovaly. Už v roce 2014 plánuje Sdružení obcí Orlicko přivedení značené turistické trasy k objektům těžkého opevnění od dělostřelecké tvrze Hůrka směrem na východ a instalaci informačních tabulí, s plány, historickými fotografiemi a texty v pěti jazykových mutacích. Snad se tak i tomuto pevnostnímu objektu blýskne na lepší časy.

Tento příspěvek není a nemá být v žádném případě inspirací k prohlídce interiéru těžce devastovaného srubu čs. opevnění. Jeho návštěvu a prohlídku nelze nezkušeným bunkrologům v žádném případě doporučit! Hrozí nebezpečí vážného zranění! Vstup krom toho přísně zakazuje varování vojenské zprávy ve vchodu do objektu. Ani prohlídka povrchu (silně poničené střechy) objektu není nijak příjemnou a bezpečnu procházkou. Prosíme proto, respektujte ve vlastním zájmu tyto skutečnosti!