Omezit následky jaderného útoku může být náročný úkol, kterým se během studené války (a i po ní) zabývalo mnoho států po celém světě. Celá jedna generace byla během rané éry studené války vychována cvičením "přikrč se a kryj se" a vzdělávána v tom co dělat, aby přežila jaderný výbuch. To však byla jen špička ledovce, pokud se bavíme o amerických plánech jak takový útok přežít. 

Myšlenka jaderného útoku je relativně nová, lidstvo získalo kontrolu nad těmito typy zbraní teprve ve 40. letech 20. století. Byly použity ve dvou případech: v obou případech je USA použily na japonská města, čímž přispěly k ukončení druhé světové války v Tichomoří. Tehdy byly USA první a jedinou jadernou velmocí na světě – což byla mocná pozice, o které si myslely, že si ji dlouho udrží.

Vedoucí projektu Manhattan odhadoval, že Sovětský svaz je od vývoje atomové bomby vzdálen dvě desetiletí. To mohla být pravda, nebýt sovětských špionů. Dne 29. srpna 1949 Sověti šokovali svět odpálením své první atomové zbraně RDS-1. Tím se Spojené státy staly zranitelnými.

Psali jsme:Nejmladšímu padlému Američanovi ve Vietnamu bylo 15 let. Nepřežil první střet s nepřítelem

Foto: Hřib výbuchu vodíkové bomby při testu Castle Bravo | Wikimedia Commons / Public domain

Situaci ještě zhoršil vývoj vodíkové bomby v obou zemích. V březnu 1954 provedly USA jaderný test Castle Bravo. Bomba měla sílu 15 megatun (15 milionů tun TNT). Účinky zbraně byly překvapivé a chybou projektantů vyšší než očekávané (vznikla ohnivá koule o velikosti asi 5 km v průběhu jedné sekundy), výsledky přesto poukázaly na skutečné možnosti takových bomb. SSSR odpálil svou první dvoustupňovou vodíkovou bombu v následujícím roce. 

Po děsivé ukázce Castle Bravo byla americkému prezidentovi Dwightu D. Eisenhowerovi předvedena její síla srozumitelnějším způsobem: umístěním zóny výbuchu na mapu Washingtonu D.C. Nebyl to pěkný pohled. Kdyby byl místem výbuchu Washington, zahynul by každý obyvatel v oblasti Washingtonu a Baltimoru a ti, které výbuch nevypařil okamžitě, by zemřeli o několik minut později v důsledku ozáření. Filadelfie by přišla o většinu obyvatel během hodiny v důsledku ozáření, zatímco polovina obyvatel New Yorku by zahynula do západu slunce.

Když uvážíte, že tento výbuch se ani zdaleka neblížil limitům výkonu jaderných zbraní, není divu, že americká vláda byla vyděšená. Pokud by se země dostala do války se SSSR, bylo v plánu použít jaderné zbraně na sovětská vojska umístěná v Evropě, aby se vyrovnaly šance proti jejich početní převaze. Vycházelo to z přesvědčení, že nemohou způsobit příliš velké odvetné škody na americké pevnině. S příchodem těchto mnohem silnějších bomb by však proti Americe mohlo dojít k nepředstavitelnému vzájemnému zničení. Eisenhower a jeho administrativa proto potřebovali novou strategii.

Psali jsme:Lexington, South Dakota a Montana – zrušené projekty bitevních kolosů amerického námořnictva

Jedním z hlavních nápadů, jak minimalizovat škody, byla civilní obrana. Během studené války se mnohokrát diskutovalo o tom, jaký je ideální plán civilní obrany, aniž by se dospělo k nějakému závěru. Rozpočtová omezení a neshody omezovaly pokrok, ale přesto byly některé plány zavedeny.

Jedním z klíčových bodů bylo vzdělávání veřejnosti. Pokud by každý Američan věděl, co má dělat v případě jaderného útoku, mohly by být zachráněny miliony životů. To vedlo ke klasickým cvičením "přikrč a schovej se", která se děti učily ve školách. Kreslené příběhy byly použity k demonstraci toho, co dělat, aniž by byly postupy příliš těžké. Lidem se také doporučovalo, aby si připravili nouzové zásoby první pomoci, potravin a vody.

V rámci programu nazvaného "Alert America" projel konvoj 60 tisíc km po USA, navštívil města a odborníci poučili veřejnost o tom, jak se nejlépe připravit na jaderný útok – a jak ho přežít. V plánech civilní obrany se také objevily silné genderové role. Ženy se učily, jak vést domácnost a kuchyni v době míru, aby se po útoku mohly postarat o ošetřování a kuchyňské práce v krytech.

Zpočátku se vláda bránila evakuaci měst před útokem, ale později bylo rozhodnuto, že je to lepší než nechat obyvatele na místě. Nákladní automobily odvážely z města nemocniční pacienty, zatímco ti v osobních automobilech měli naplnit svá vozidla cestujícími a uprchnout. Těžká stavební technika a stroje měly být odvezeny do určených oblastí.

To mělo být dokončeno během 20 minut, v závislosti na velikosti města. V této fázi studené války byly jaderné zbraně shazovány pomalu letícími bombardéry, takže se jednalo o reálný projekt. Mezikontinentální balistické střely to však brzy prakticky znemožnily. Přestože si mnozí uvědomovali, že tyto plány by pravděpodobně příliš nepomohly, Eisenhowerova administrativa se snažila, aby pro širokou veřejnost vypadaly věrohodně.

V polovině 50. let vláda uspořádala operaci Alert, celonárodní cvičení skutečného jaderného útoku. Ačkoli měla ukázat, jak je země připravena, ve zprávách se uvádělo, že "jasně odhalila nepřipravenost národa na termonukleární útok". Bylo známo, že americká veřejnost má jen malou důvěru v to, že by takové události přežila, což ještě více objasnilo vyšetřování, které v roce 1956 provedl Chet Holifield.

Jedním z vládních plánů bylo vykopání zákopů podél dálnic vedoucích ze všech velkých amerických měst. V případě jaderného útoku měli lidé okamžitě utéct, a pokud by je bomby zasáhly během jízdy, měli přestat řídit, vystoupit z vozidel, seskočit do zákopů a zasypat se hlínou.

Z dalších diskusí vyplynulo, že vláda neplánovala nic jiného než přežití prvního výbuchu, protože lidé v zákopech by neměli přístup k jídlu ani vodě. Poté, co tato skutečnost vyšla najevo, prohlásil politik Frederick "Val" Peterson, že by pravděpodobně trpěla celá země, a řekl: "Myslím, že to nejlepší, co budeme moci ve Spojených státech udělat, je provozovat polévkové kuchyně." Tyto systémy naštěstí nebyly nikdy vyzkoušeny, ale je pravděpodobné, že vláda – ani nikdo jiný – nemohla udělat téměř nic, aby zabránila zabití velké části obyvatelstva.

Eisenhowerovo úsilí ale přineslo i něco dobrého. Evakuační plány přispěly k vybudování mezistátního dálničního systému, zatímco prostředky pro zachování vlády po útoku vedly k vytvoření krytů po celé zemi. Stejně tak zranitelnost USA možná zabránila tomu, aby se studená válka příliš rozhořela, protože vláda věděla, jak vysoké by byly oběti na životech v případě útoku. To mohlo přispět k prosazení diplomatických řešení namísto války.

Zdroj: warhistoryonline