Ve dnech 10.-11. května 1940 se belgické pevnosti Eben-Emael zmocnila poměrně malá skupina Němců. V pevnosti mělo sloužit 1200 vojáků, ale když německá armáda zaútočila, bylo jich tam na obranu jen asi 780, protože branci tvořící posádku buď dosloužili, nebo byli staženi. Němci zjistili slabinu pevnosti a kritické místo obsadili, což jim na úvod tažení proti Francii umožnilo průchod do Arden.

Fort Eben-Emael měl být nejsilnější pevností v Evropě a byl postaven ve 30. letech 20. století na ochranu Belgie před napadením z východu. Byl vyhlouben do úbočí kopce a postaven z tlustých ocelových a betonových zdí, které snadno odolávaly tehdejšímu dělostřelectvu. Byl také obehnán ostnatým drátem, obrannými kanály a protitankovými příkopy, které téměř znemožňovaly útoky po zemi.

Foto: Němečtí výsadkáři po dobytí Eben-Emael | Bundesarchiv, Bild / Büttner / Wikimedia Commons CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:Otto Carius - německé tankové eso, který s kolegou zneškodnil 17 ruských tanků za 20 minut

Mosty byly zabarikádovány pro případ, že by se nepřátelským silám podařilo projít skrz dělostřeleckou palbu. Fort byl také vybaven 16 dělostřeleckými pozicemi, a dalšími pozicemi na střeše, v nichž byly umístěny 60mm protitankové kanóny a kulomety, a betonovými kasematami vybavenými trojitými 75mm kanóny. Ty byly spojeny s pancéřovými pozorovacími kopulemi, z nichž belgická armáda sledovala oblast.

Na co však pevnost Eben-Emael nebyla vybavena, byly letecké útoky. Německá armáda si toho byla vědoma a měsíce tajně plánovala obléhání pevnosti. Nacházela se na strategickém místě, a pokud by byla dobyta, Belgie by snadno padla Němcům do rukou. Pevnost kryla průrvu Vise a byla portálem do průrvy Gembloux, která by umožnila vstup do centrální oblasti země. Dne 10. května 1940 se sem vydalo přibližně 500 německých vojáků. Podle plánu měly tři útočné jednotky udeřit na mosty, zatímco čtvrtá se zaměřila na pevnost.

Těsně před svítáním na střeše tiše přistálo devět dopravních kluzáků s elitní jednotkou 87 německých vojáků – s kódovým označením Sturmgruppe Granit. K dispozici byly Junkersy Ju 87 B, které poskytovaly blízkou leteckou podporu. Posádka pevnosti Eben-Emael byla zcela zaskočena; nebyla připravena a ocitla se pod palbou dříve, než se stačila připravit k obraně.

Němečtí výsadkáři rychle vyřadili dělostřelectvo pevnosti díky přístupu k nové válečné zbrani: kumulativním náložím. Kumulativní nálož soustředí svou sílu do jednoho směru a pomocí omezeného množství výbušnin tak prorazí i silnou překážku. Má konkávní kovovou polokouli, která skrývá silnou výbušninu, a po jejím odpálení se kovová vložka stlačí a vytlačí dopředu.

Psali jsme:Heinrich hrabě von Einsiedel: Bismarckův pravnuk a Stalinova propaganda proti Hitlerovi

Během několika minut výsadkáři vyřadili četná obranná postavení, načež zneškodnili zbraně, kterými obránci ohrožovali další útočící jednotky. Jakmile byli na svých pozicích, použili kopule jako ochranu před nepřátelskou palbou, zatímco obléhání pokračovalo. Německým vojákům na zemi se podařilo zajistit dva z mostů. Třetí byl v boji poškozen, ale později se jej podaří opravit.

Útok na pevnost Eben-Emael měl na posádku významný psychologický dopad. Belgičtí vojáci, kteří byli útokem zcela překvapeni, byli buď mrtví, zranění, nebo ztratili morálku. Netrvalo dlouho a obránci vyhlásili příměří a do poledne následujícího dne kapitulovali.

Z celkového počtu německých výsadkářů, kteří se bitvy zúčastnili, jich v boji padlo pouze šest a dalších patnáct bylo zraněno. Za své úsilí byli důstojníci vyznamenáni Rytířským křížem Železného kříže, zatímco vojáci obdrželi Železný kříž 2. třídy a poddůstojníci Železný kříž 1. třídy.

Dobytí nejsilnější pevnosti v Evropě mělo velký vliv na průběh 2. světové války. Spojenecké síly byly natolik šokovány, že porážky bylo dosaženo v tak krátké době, že Francouzi a Britové stáhli svá vojska z belgického vnitrozemí. Tím se uvolnila cesta pro německý útok přes Ardeny, který obklíčil spojenecké jednotky v Belgii a následně je zatlačil zpět k Dunkerque.

Zdroj: warhistoryonline