Nedávno jsme v našem článku o ruské okupaci Havaje vzpomněli Rusko-americkou společnost a ruskou kolonizaci Aljašky, kde se Rusové dostali do těsného nepřátelského kontaktu s domorodými indiány. Pojďme si tuto, u nás prakticky neznámou část historie, trochu přiblížit. 

Rusové se s domorodými obyvateli Severní Ameriky setkali poprvé na konci 18. století. Konkrétně v roce 1796, kdy Rusko-americká společnost založená Alexandrem Andrejevičem Baranovem přistála na Alexandrových ostrovech na pobřeží Aljašky. Na těchto ostrovech Rusové založili vesnici Novorossijsk a pevnost Jakutat. Následně v roce 1799 byla založena Michajlovská pevnost. Protože se v okolí nacházelo obrovské množství vodních živočichů, Rusové vycítili možnost rychle zbohatnout na kožešinách. To se ovšem nelíbilo místním obyvatelům, indiánům kmene Tlingit, kterých se zde nacházelo zhruba 10 000. 

Foto: Mapa Ruské Ameriky | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Německý důstojník zachránil pianistu Szpilmana. Byl uznán Spravedlivým mezi národy

Tlingitové Evropany znali, již v minulosti obchodovali s Brity i Američany. Nejčastěji vyměňovali kožešiny za evropské látky, zbraně a alkohol. A to stejné očekávali i od Rusů. Rusové ovšem neměli v plánu s místními obchodovat a na jejich půdě začali masivně lovit místní zvěř. Pomocí stovek aleutských válečníků si zabrali rozsáhlé území a do Ruska začaly proudit miliony kusů kožešin a kůží sobolů, bobrů, vyder či lachtanů Jen mezi léty 1799–1821 bylo z Aljašky vyvezeno více než milion vydřích kožešin! 

To bylo pro místní indiány samozřejmě maximálně nepříjemné. Rusové totiž vyhladili veškerou zvěř na obrovských oblastech a místní indiáni tak neměli dostatek lovišť pro svou vlastní potřebu a ani obživu. Rusové se navíc k místním chovali arogantně a nepřátelsky. Úředník Rusko-americké společnosti K. T. Chlebnikov do kroniky zapsal, že se Rusové k místním chovají povýšeně, arogantně, bez špetky citu, rabují domorodcům sklady potravin materiálů, znesvěcují pohřebiště, kde vykopávají mrtvoly a obírají je o šperky, a dokonce kradou a znásilňují dívky. V roce 1802 bylo na Aljašce jen asi 350–400 Rusů, zatímco Tlingitů byly tisíce, což se pro Rusy nevyvíjelo příliš dobře.

Foto: Tlingitský bojovník na nákresu Aurela Krauseho z roku 1885 | Wikimedia Commons / Public domain

Tlingitové, nebo Kološi, jak jim říkali Rusové, byli tvrdí a houževnatí lidé. Mladí válečníci se zocelovali bičováním a otužováním v ledové vodě. Tlingitové byli také vynikající tesaři a obchodníci, na druhou stranu byli ovšem velice chamtiví a rádi dávali na odiv své bohatství. Měli dokonce i svůj svátek zvaný Potlatch, během kterého dávali jedinci na odiv své bohatství tím, že ho rozdávali a kdo dokázal rozdat nejvíce, postoupit na společenském žebříčku výše. To samozřejmě ale plodilo závist a pomluvy. 

Psali jsme:Leopold II: Kongo bylo soukromým majetkem a i když tam nikdy nebyl zinscenoval genocidu

Tlingitové dokázali vyrábět velice kvalitní zbraně a velmi brzy a snadno si osvojili také dovezené střelné zbraně. Proti střelným zbraním se dokázali i bránit inovativní výrobou štítů a zbroje z olšového dřeva, které bylo schopné střelu zastavit. Tlingitové tedy měli opravdu skvěle vyzbrojené i vycvičené válečníky, ovšem vnitřně byli pomluvami a závistí rozděleni.

Navzdory tomu v roce 1801 vzniklo proti Rusům povstání. I když reálný důvod není známý, podle dostupných informací se jednalo o situaci, kdy Rusové zabili jednoho z kmenových vůdců, protože odmítl Rusům lov na posvátné půdě. Ve stejné době skončily také sváry s okolními kmeny Kixati a Dešitan. V zimě roku 1802 se rada náčelníků Tlingitů rozhodla zahájit válku. Proti byl jen jediný kolaborantský vůdce Skautlelt, který s Rusy spolupracoval, a dokonce přijal ruské jméno Michail a nechal se pokřtít. Nicméně i ten následně ustoupil, jelikož byl výrazně ohrožen obchod s Američany. Americký obchodník William Cunningham Tlingitům řekl, že pokud Rusové vybijí všechna kožešinová zvířata, nebude s nimi již moct obchodovat, a tedy dovážet Evropské zboží.

Tlingitové se domluvili, že zaútočí až začne období lovu, kdy většina Rusů opustí pevnost a půjdou lovit. 16. června 1802 tedy Tlingitové zaútočili na Michajlovskou pevnost. Pevnost skutečně opustily dvě početné skupiny, jedna pod vedením Ivana Urbanovova odešla do lesů pro kožešiny a druhá skupina pod vedením Vasilije Kočesova se vydala na lov tuleňů. V pevnosti se nacházelo jen 26 Rusů, 6 amerických námořníků v ruských službách a asi 70–80 Aleutů. Na pevnost zaútočilo více než tisíc Tlingitů pod vedením Katliana a během krátkého boje byla pevnost dobyta a všichni její obránci zabiti. Následujícího dne byla přepadena Kočesovova lovecká skupina a po krátkém boji byla zcela zničena. 

Foto: Tlingitský náčelník | Wikimedia Commons / Public domain

V noci z 19. na 20. června 1802 byla zničena i Urbanovova skupina, kdy během nočního přepadu bylo zabito 24 Rusů a 165 Aleutů. Samotnému Urbanovovi a pár Rusm se podařilo v noci uprchnout a schovat se. Během pár dnů se indiánům podařilo Ruské síly zcela zdecimovat. Baranov, vlastník Rusko-americké společnosti to ovšem nechtěl nechat jen tak. V pevnosti Jakutat začal shromažďovat síly, což se mu ovšem podařilo až po dvou letech. V roce 1804 se v pevnosti Jakutat nacházelo 120 ruských vojáků a na 900 příslušníků indiánských kmenů, které neměli Tlingity zrovna v oblibě, většinu z nich tvořili Chugačové a Kodiakové. 

Rusové se vydali na válečný pochod k hlavnímu Tlingitskému městu Šisgi-Nuvu , tedy Pevnost mladého stromu Po cestě vypálili a kompletně vyvraždili dvě Tlingitské vesnice. 1. října 1804 zahájili Rusové útok. Podle Baranova byla pevnost čtvercová a byla složena ze silných kamenných zdí a velmi sukovitých klád. Ruská kanonáda z lodě Něva tedy neměla prakticky žádný účinek. Přestřelka trvala celý den, až se nakonec Rusové na večer stáhli. Pod rouškou tmy totiž z pevnosti vyrazil Katliana se svými muži a padl Rusům překvapivě do nechráněného boku. Během boje bylo zabito 6 Rusů, tři indiáni a 9 Rusů bylo zraněných. Tlingitové měli ztráty v podobě zhruba 30 mrtvých. S největší pravděpodobností ale byly ztráty na obou stranách násobně větší. Tlingitové si ale byli vědomi, že Rusy neporazí a že budou připlouvat stále další a další, a tak v noci na 7. října tajně opustili pevnost, kterou Rusové následujícího dne vypálili. 

Foto: Katlian vede své bojovníky do útoku proti Rusům během bitvy o Pevnost mladého stromu | Wikimedia Commons / Public domain

Následujícího dne, 8. října 1804 bylo uzavřeno příměří a na místě Tlingitské pevnosti bylo založeno ruské město Novoarchandělsk, dnešní Sitka. Příměří ovšem bylo jen jednostranné a dávalo Rusům možnost si dělat prakticky co chtějí. Proto indiáni provedli další útok 20. srpna 1805 na pevnost Jakutat, kterou se jim podařilo dobýt a zabít všechny Rusy v pevnosti. Teprve až pak se podařilo dosáhnout nějakého konsenzu a Rusové přislíbili lov zvířat koordinovat s indiánskými kmeny. Mnoho indiánů ovšem příměří považovalo za potupu a tak Rusům dále tajně škodili, například jim plašili ryby před rybolovem, stejně tak plašili i jiná lovná zvířata. To donutilo Rusy se přesunout více na jih při hledání nových lovišť, ovšem nikdy se jim to plně nepodařilo. K dalším potyčkám došlo v 50. letech 19. století, což vedlo k neudržitelnosti Ruské Aljašky a v roce 1867 byla prodána Američanům.

Zdroj: britannica, Diletant Media