Koncepce tanku SOMUA S35 reflektovala spíše obranné vedení války, z toho důvodu byl projektován i robustní a silný trup. Skládal se ze 4 částí a připomínal jakousi obdobu stavebnice. Trupové segmenty byly odlévané, což byla ve své době ve Francii i jinde ve světě docela významná novinka – později byly jednotlivé díly šroubované k sobě. S35 byl navíc vybaven silnou ochranou, přední část chránil zkosený 47mm tlustý pancíř, boky různě úhlovaný 40mm a záď 35mm silný pancíř. Ačkoli byl tento postup velmi moderním, jeho výraznou nevýhodou byla cena výrazně limitující množství vyrobených tanků.

S35 byl zřejmě vůbec prvním francouzským strojem, jehož střelecká věž APX 1 byla odlita z jednoho kusu bez nutnosti nýtování nebo svařování, což výrazně přispívalo k jeho obranyschopnosti. Design věže se inspiroval v podobě střelecké vížky obřího, nicméně velice rychle zastarávajícího tanku typu Char B1. Do ní byl umístěn poměrně výkonný kanón Puteaux SA 35 ráže 47 mm. Ve své době šlo o dobrou zbraň, schopnou na 500 metrů probít 6 cm silnou pancéřovou desku. Zásoba vezené munice činila 118 ks nábojů. Vedle kanónu mohla osádka obsluhovat souosý kulomet MAC se zásobou 3750 ks nábojů. Ve věži pak byl ještě uložen rezervní kulomet téhož typu.

Foto: SOMUA S35 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Vypadl z bombardéru a přežil pád z téměř 7 kilometrů

Když je už řeč o osádce, tento prvek byl výraznou bolestí francouzský tanků. Většina místních konstrukcí měla pouze tříčlenné rozložení. V praxi to výrazně snižovalo efektivitu nasazených obrněnců. Bojové činnosti uvnitř tanku od vyhledání cíle, výstřelu a nabití kanónu totiž zastával pouze velitel tanku. K tomu se musel starat o celkový chod vozidla, velet zbylým členům, dohlížet na směr jízdy a ještě sledovat dění kolem tanku. To vše klíčově limitovalo nasazení a nebývale snižovalo bojovou efektivitu.

V jednomístné věži navíc nebyl dostatek prostoru a velitel se tak mačkal ve velmi těsném prostoru poskytující navíc pouze omezený výhled do okolí. Zbytek osádky – řidič s radistou byl usazen v přední části tanku hned vedle sebe. Pokud je řeč o radistech – předpokládalo se dodání radiostanic ER28 do všech vyrobených S35, to se nikdy nestalo a jen velmi málo tanků S35 bylo skutečně vybaveno rádiem.

Pohonný aparát obstaral motor též z produkce společnosti SOMUA. Jednalo se o benzinový osmiválec s výkonem 190 koní, který umožnil 19 tun těžké vozidlo pohánět rychlostí až 40 km/h po pevné silnici. Ani v terénu nebyla rychlost na svou dobu nijak malá – mohla dosáhnout až 32 km/h. Tank SOMUA dosahoval také poměrně dobré manévrovatelnosti a měl dobré jízdní vlastnosti.

Pro malé srovnání – když v roce 1940 vypukla bitva o Francii, německá vojska se opírala o nemalé počty Pz.Kpfw. III Ausf. E s maximální rychlostí 15 km/h v terénu a výrazně slabší pancéřovou ochranou. Jak ale víme…rychlost nebo síla pancíře není zdaleka vždy zárukou vítězství. Většinou rozhodují poněkud jiné parametry.

Psali jsme:Poslední pistolník své doby: Vought F-8 Crusader

Foto: Německý kořistní tank S35 | Bundesarchiv

Do května 1940 bylo v halách společnosti SOMUA dokončeno necelých 430 tanků S35. Naneštěstí během meziválečného období byla velká část, dle některých zdrojů až celá polovina, výrobního objemu odeslána do kolonií a v okamžiku nástupu německých vojsk proti Francii pak tanky S35 dramaticky chyběly. Proti německým obrněncům jich nicméně bylo v různých fázích boje o zemi galského kohouta nasazeno kolem 250.

Video: SOMUA S35: Nejlepší francouzský tank? Dost možná ano / YouTube

Zdroj: Druhá světová válka