Finské letectvo je jedním z nejstarších na světě, vzniklo ještě před britskou RAF a švédským Flygvapnetem. A finští piloti měli dlouho pověst jedněch z nejlepších na světě. Ve svých začátcích trávili čas bojem mezi sebou v občanské válce a poté proti Sovětům během zimní války, která v je některých ohledech příbuzná konfliktu, jenž sledujeme v přímém přenosu na Ukrajině. Finské letectvo mělo záměrně nízké počty, protože do jeho řad mohli vstoupit jen ti nejlepší piloti. Přibližně v tomto období létali Finové i americká námořní pěchota na letounu známém jako Brewster Buffalo. Zatímco námořní pěchota se s tímto letadlem nikdy nesžila a ráda ho vyměnila za modernější konstrukce, Finové byli mnohem úspěšnější. Toto je příběh finského letectva a letounu Brewster Buffalo.

Buffalo bylo jedním z prvních letadel, které postavila společnost Brewster Aeronautical Corporation v Queensu ve státě New York. V roce 1938, po testech proti letounu Grumman F4F Wildcat, vybralo námořnictvo Buffalo jako svůj první jednoplošník. Ještě než se letadla dostala do vzduchu, námořnictvo začalo ztrácet zájem, a to kvůli častým zpožděním v dodávkách a celkově špatným řízením společnosti Brewster. Jakmile se Buffalo vzneslo do vzduchu v Pacifiku, brzy se ukázalo, že je zoufale zastaralé. Letadlo bylo pomalé a nadměrně těžké, nemohlo se japonským Micubiši A6M Zero prakticky v ničem vyrovnat. Aby mohla Buffala konkurovat japonským letounům, potřebovala by mnohem výkonnější motor. Buffalo bylo záhy nahrazeno Wildcatem a ten proslulými Hellcaty a Corsairy, proti kterým naopak neměli prakticky žádnou šanci Japonci.

Foto: Finská stíhačka B-239 Buffalo 24. perutě v roce 1944 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Jak jsem našel německý poklad

Námořnictvo přestalo používat model F2A-3 nebo jakákoli letadla od firmy Brewster a část těchto letadel předalo námořní pěchotě. A ani ta si s nimi nevedla lépe. Peruť VMF-221 ztratila u Midway 13 ze svých 20 strojů. Všechny kusy, které byly poté ještě k dispozici, byly po bitvě odeslány k výcvikovým jednotkám.

V roce 1939 bylo Finsko napadeno Sovětským svazem v konfliktu, který vstoupil do dějin jako Zimní válka. Sověti měli nad Finy sice drtivou početní převahu, ale ozbrojené síly malého severského národa bojovaly srdnatě. Rusové získali jen málo území a utrpěli velké ztráty. Ztráty byly tak velké, že poškodily mezinárodní pověst Sovětského svazu. Na konci tříměsíční války Finsko postoupilo Rusům 9 % svého území jako cenu za uzavření míru.

Během zimní války Finové prokázali, že jejich piloti jsou lepší než piloti Sovětského svazu. Finští stíhači dokázali sestřelit 200 ruských letadel, zatímco sami ztratili pouze 62 vlastních. Finská protiletadlová obrana nadto sestřelila dalších 300 sovětských letadel.

V dubnu 1939 se Finsko v obavách z ruského vpádu obrátilo na Spojené státy s žádostí o co nejrychlejší nákup stíhacích letounů. Do severské země bylo zasláno 44 letounů Buffalo ve variantě F2A-1, známých jako B-239E. Letouny však pro zimní válku přišly pozdě a během konfliktu se na oblohu již nedostaly.

Psali jsme:Úprk kanálem: Sázka na překvapení Němcům vyšla

Za druhé světové války pak udělalo Finsko neobvyklou zkušenost. Země byla původně neutrální, ale zároveň stále právem pociťovala křivdu z výsledku Zimní války. A ta se časově do jisté míry překrývala s druhou světovou válkou. V pokračovací válce, která probíhala v letech 1941-1944, se Finsko spolu s Německem a dalšími mocnostmi Osy utkalo se Sovětským svazem znovu. Jeho cílem však nebyla územní expanze – jen náprava nespravedlnosti Zimní války. V Laponské válce, která se odehrála v roce 1944, pak bojovali Finové proti bývalému spojenci Německu ve snaze vyhnat jeho vojska ze své země.

Během pokračovací války finští piloti nadále nad svými sovětskými protivníky dominovali. Velký podíl na jejich úspěchu mělo používání metody rojnice. Ta se skládala ze čtyř letounů, přičemž spodní dva letouny vábily nepřítele a vyšší dva je zachycovaly. Rusové nikdy nedokázali najít proti této taktice dobré protiopatření.

Mnoho finských pilotů nasbíralo během druhé světové války obrovské množství sestřelů. Plných 36 z 96 nejlepších finských stíhacích pilotů se přitom stalo esy v kokpitu letounů Buffalo, včetně šesti z deseti nejlepších. Pro představu, čtyři Finové dosáhli v Buffalech dvaceti a více vítězství, což je rekord, který ve službách USA překonalo pouze pět pilotů mnohem pokročilejších a výkonnějších armádních Republic P-47 Thunderbolt. Žádný z nich však nebyl úspěšnější než Ilmari Juutilainen.

Juutilainen létal u finského letectva v letech 1939 až 1944. Během této doby nasbíral ve vzdušných bojích 94 potvrzených vítězství. To je nejvyšší počet pro jakéhokoli neněmeckého stíhacího pilota v historii. Spoustu vítězství dosáhl na letounu Brewster Buffalo, konkrétně 34 sestřelených sovětských letounů. Juutilainen, který se dožil 85 let, letěl naposledy v roce 1997 ve věku 83 let.

Přestože Finsko na sklonku války přeběhlo na stranu Spojenců, bylo na konci druhé světové války zařazeno mezi poražené a muselo opět Sovětskému svazu odstoupit téměř 10 % svého území. Zbývající finské Brewster Buffalo vzlétly naposledy v roce 1948 a v roce 1953 byly sešrotovány.

Zdroj: warhistoryonline