EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Sherman: Známý tank US Army a USMC opředený řadou nelichotivých legend

 04. 12. 2020      kategorie: Vojenská technika      12 komentářů

Sherman - notoricky známý tank US Army a USMC opředený řadou nelichotivých legend. Pojďme se u tohoto tanku zaměřit na jeho výdrž, oblíbenost u posádek, na celkové ztráty, nebo na původ přezdívky Ronson. Jaká byla vlastně americká tanková doktrína?

sherman_01
Foto: M4 Sherman (oficiální označení americké armády Medium Tank, M4) byl nejznámější americký tank ve druhé světové válce a krátce po ní. Pojmenován byl britskými vojsky po americkém generálu Shermanovi. S téměř padesáti tisíci vyrobenými kusy to byl druhý nejpočetnější tank války, předčil jej pouze ruský T-34. Kromě nasazení v ozbrojených silách USA byl v rámci programu o půjčce a pronájmu dodáván dalším mocnostem vzdorujícím Německu: Více než třetina všech vyrobených Shermanů putovala britské armádě, čtyři tisíce Sovětskému svazu. | Wikimedia Commons

Za prvé je nutné si uvědomit, že Medium Tank M4, jak jeho oficiální název zněl, nebyl z počátku ani tank primárně určený na boj proti jiným tankům. Zní to možná divně, ale Sherman byl vlastně taková “holka pro všechno.” Počítalo se s ním jako s poměrně hodně univerzálním strojem s primární rolí podpůrného prostředku pro pěchotu. Proto vlastně také převažovaly v munici náboje tříštivé a tříštivotrhavé. Mimo to jeho rolí mohlo být i vedení nepřímé palebné podpory, proto byl tank opatřen dokonce speciálními dělostřeleckými zaměřovači a tuto roli Sherman poměrně hojně zastával v Koreji. Pojďme se však podívat na jednotlivé legendy, které kolem tanku kolují.

Přezdívka Ronson zapalovač (či Tomkocher) kvůli údajné vysoké vznětlivosti stroje po zásahu. Co se vznětlivosti týče, nebyly během 2. světové války Shermany o nic horší, než jiné tanky ostatních národů. To, co v případě zásahu tanku způsobí následný požár, není ve většině případů palivo, ale munice. Sherman byl v tomto ohledu jeden z nejbezpečnějších tanků celé války a dokonce i brzkých poválečných let. První verze tanku sice měly problémy s větší hořlavostí, ale to bylo rychle odstraněno změnou rozmístění munice. V roce 1944 dostaly tanky M4 dokonce "mokré schránky" s municí, o kterých si jiné osádky povětšinou mohly nechat jen zdát. Nové muniční schrány byly navíc přesunuty z bočnic do podlahy trupu, kde za cenu horší přístupnosti bylo střelivo výrazně méně zranitelné. Jak ukazují statistiky, u tanků Sherman, vybavených "mokrým" uložením munice (takováto vozidla Američané označovali písmenem W v názvu, tj. např. M4A1(76)W) následně kleslo procento po zásahu vyhořelých Shermanů na pouhých 10-15 % a staly se z nich jedny z vůbec nejbezpečnějších tanků (mimo to byla stále pravděpodobnost vyhoření kolem 80 % po zásahu, což se ovšem od tanků jiných armád prakticky nelišilo). O tom také svědčí velmi nízké ztráty amerických tankistů na všech bojištích.

Americký voják měl, mimo jiné i díky množství výlezů a volného prostoru, v případě přímého zásahu vozidla šanci na vyřazení (nikoliv úmrtí ale většinou jen zranění) pouhých 48-57 %, což se poměrně dost dále lišilo v závislosti na verzi vozidla. Pokud bychom počítali s horní hranicí pravděpodobnosti, bylo by to pořád velmi dobré číslo v porovnání s ostatními národy. O přezdívce Ronson dále nesvědčí jediný dokument, jediný dopis ani jediné hlášení, ve kterých Sherman během války figuruje. Je to asi jako s rozšířeným pojmem Blitzkrieg (Blesková válka), který byl během války v novinách a oficiálních zprávách na německé straně použit přesně dvakrát a sám Heinz Guderian (pomyslný otec Bleskové války) tvrdil, že pojem musel vzniknout po válce nejspíš v zahraničí. Sami Němci používali pojem "Bewegungskrieg", tedy pohyblivá válka, ale o tom třeba někdy jindy. Zkrátka i přezdívka Ronson se objevuje prakticky až po válce, což je poměrně velký paradox v kontextu s četností používání tohoto pojmu v současnosti.

Co se oblíbenosti Shermanů u posádek týče, tak kromě amerických posádek si tank velmi pochvalovaly například i ruské gardové útvary. Shermany byly tanky tiché, pohodlné a relativně jednoduché na ovládání. Hlavní výhodou byl fakt, že americký průmysl zvládl bleskově řešit veškeré problémy ohledně těchto tanků. Když se např. zjistilo, že standardní gumové bloky na pásech (zaručující až dvojnásobnou výdrž článků a tichost pohybu) na ledě a sněhu kloužou, byly okamžitě dodány speciální články dovybavené speciálními zuby, jež zaručovaly perfektní přilnavost v zimních podmínkách. Dále oproti ostatním tankům byly Shermany vybaveny stabilizátory pohybu kanonu, což byla nesporná výhoda. Fakt, že je posádky málokdy dokázaly efektivně ovládat, je bohužel věc druhá.

A jak si Shermany vlastně vedly proti ostatním tankům? Pojďme se zabývat jen západní frontou na evropské scéně, neboť v Pacifiku většinu japonských tanků vyřadily bazooky a granáty. Sherman se svojí odolností převyšující odolnost německých tanků Pz. III a IV (což byli jeho nejčastější protivníci na evropských bojištích) byl poměrně smrtícím strojem. Střety Shermanů s velmi dobře pancéřovanými německými Tigery (Panzer VI) byly jen ojedinělé. Americké velení proti těmto strojům posílalo primárně buď stíhače tanků jako byl M-10, M-18 nebo M-36 nebo vyžadovalo leteckou podporu nejčastěji ve formě letounů RAF Hawker Typhoon, jež raketami RP-3 německé tanky obvykle velmi spolehlivě zlikvidovaly. Co nezvládly Typhoony, zvládly buď protitanková děla či bazooky, tudíž Shermany měly vždy dostatečné množství podpory na to, aby byly nějak přímo německými těžkými tanky ohroženy. Existovali také speciální verze tanku, jako byly např. britské tanky Sherman Firefly či M4A3E8 (notoricky známý pod přezdívkou Easy Eight), které mohly Tigerům i Pantherům (německý střední tank Pz. V) naprosto bez problému čelit na stejné vzdálenosti, na které by tyto tanky mohly ohrozit je. Největší hrozbou pro Shermany byly bezesporu německé ruční protitankové zbraně Panzerfaust resp. Panzerschreck.

Nutno podotknout, že Sherman určitě nebyl nějaký supertank (i když tank s názvem Supersherman také existoval a Izraelci jej po válce poměrně hojně využívali) a měl i své nedostatky. Cílem tohoto článku však bylo poukázat na fakt, že napříč velmi rozšířeným negativním legendám o tomto tanku byl Sherman úplně průměrný až nadprůměrný tank, který se k americké tankové doktríně dokonale hodil. V rámci článku jsem čerpal z oficiálních dokumentů US Army a osobních vzpomínek osádek tanků.

Komentáře

Béďa

11. 12. 2020, 00:09

Tak to jsem netušil, že spávný fanda vojenské techniky musí mít televizi aby mohl sledovat populárně naučné pořady na ČT-2. Neříkám že nejsou zajímavé, ale rozhodně bych je nebral za základ vzdělanosti...v dané problematice....

Mimochodem nikdy jsem nezpochybňoval vysoké ztráty Rusu během během WWII, jenom mě zaráží jak někdo může vypouštět takové nesmysly o tom že jen Rusové útočily čelně... Bože pokud si takový fanda do WWII tak si kromě TV taky něco přečti... třeba o nasazení amerických tankových sil v Africe, Britů v Normadii atd. Nejde přeci o to, kdo útočil čelně, ale o doktrýnu, protože se bavíme o nasazení tankových svazků což není úderné komando, které nepozorovaně infiltruje do nepřátelských línií...

Jinak pokud si takový fanda jak tvrdíš tak proč se divíš, že v řadě vzpomínek, be všech máš že byli lepší než nepřítel a vítězili? To platí pro všechny národnosti.. dotiční si prošli peklem, často přežili opravdu proto, že byli schpnější než průměr (nebo měli prostě štěstí). Ohledně Rusů a jejich vzpomínek ze začártku války je třeba mít na paměti, že jich prostě moc nepřežilo...a ti co přežili frontové nasazení museli mít štěstí a být schopní. Dá se najít něco i v čestině : Psáno na tanku: Frontové zápisy sovětského důstojníka, G. I Peňažko.

Béďa

06. 12. 2020, 21:30

No abych tě uklidnil, nejsem sovětský člověk, navíc zastávám zásadu padni komu padni, ale pokud své poznání čerpáš jen z Osvobození a  TV tak nemá smysl zabředávat do hlubších diskuzí. Mimochodem pokud se chceš seznámit vedle vzpomínek západních tankistů rovněž se vzpomínkami ruských tankistů tak je najdeš na iremember.ru (je to i v angl.) bohužel nemám zdroj na paměti německých/západních tankistů. Pokud by někdo tušil, budu rád za odkaz.

Béďa

06. 12. 2020, 19:18

Tak ono pokud se o dané téma zajímám neměl bych promíta,t do vzásadě technického hodnocení, své politické názory. Jako že Rusové útočily na Tigra čelně, zatímco Ameriščané byly chytří a útočili z boku... Po Kursku vydalo vrchni velení SSSR rozkaz nepoštět se do přímých střetů s Tigry a Panthery. Samozřejmě Rusové vyznávali taktiku nás mnógo, ale zase by se to němělo přehánět.
U Tigra si Sherman s 75mm kanonem moc nepomohl ani při útoku do boku, údaje o možnostech 75mm kanonu se různí proti boku Tigra od 0-500m.
Jinak Tigr I byl sice po celou válku vysoce účinným prostředkem boje, ale od roku 1944 to už nebyla žádná pojistka a život pro svou posádku jako tomu bylo ještě v roce 1943... V té době to už byl stroj nijak nevyčnívající pokud si započteme výrobní cenu... Takový JS-2 nebo práě Firefly byly smrtelně nebezpeční protivníci a i nové verze T-34/85, Shermana s 76mm kanonem byly nebezpečný protivníkem...

Ohledně T-34 je pravda, že v roce 1942 neměli často vysílačku ale v od roku 1943 měli minimálně přijímač a od druhé poloviny je standart i výsílač. Rovněž výcvik nebyl, krom krizových měsíců r. 1942, tak tragický. Naopak od letních měsíců 1944 je kvalita výcviku u Němců dost špatná, oproti předchozímu období-viz první nasazení King Tigra na východní frontě, kde nezkušené posádky vjeli do sovětské léčky a jediný T-34/85 vyřadil 3 KT, navíc stroje získyli Rusové a okamžitě poslali na testy...

Problém u Shermana byl ten, že Amerika byla technologická velmoc a jen v zásadě špatné rozhodnutí generality způsobilo, že vedle Shermana se vyrábí samohybné dělo M-10, v podstatě Sherman s jinou korbou a věží, přitom s relativně slabým pancéřovaním. Přitom stačilo sloučit role M-10 (PT boj) s rolí Shermana (podpora pěchoty) a měli by výkonný univerzální stroj (zesílit výborně balisticky tvarované pancéřování M-10, upravit věž-střecha, zpřažený kulomet)..... Navíc US Army dostala stroj úrovně Tigra/Panthera až v březnu 1945-Pershing, přitom americký průmysl měl na to dodávat minimálně od konce roku 1943 stroje rovnající se německému zvěřinci.

Crypthus

06. 12. 2020, 02:32

Wittmana sejmul firefly, standardní Sherman by ho neprobil.Nevim jak s průchodnosti terénu,ale Sherman měl vcelku dobrou rychlost a snadnou opravitelnost.T34 byl jednoduchý na výrobu a konstrukčně snadný a to vyhrává podobně jako u Shermana.Neměl vysílačku, až na velitelské vozy a posádky si je mnohdy vyrobili sami.Pak měli jen třeba týden na výcvik a šli na frontu.Špatná posádka v sebelepšim stroji nevyhraje.Wittman by bez dobré posádky nebyl esem.Němci měli výborné stroje se skvělým kanónem,ale zbytečně složité náročné na výrobu, které doplatili megalomanství, špatný průchod terénem v případě Tigra.Je spousta dokumentů o střetu Shermanů s německými stroji a americké posádky byli zoufalé,ze je nedokážou zdolat

Béďa

05. 12. 2020, 22:51

to Martin: Nic ve zlém, ale co uvádíš je hloupost. Proč bys proboha nemohl poměřovat stroje různých tříd, když se běžně střetávali na bojišti??? Pokud by platila tvý teorie tak byla hloupost když Britové vybavili Sherman 17pdr kanonem, protože porovnávali účinnost standartního 75mm kanonu proti novým německým tankům, kde neměl moc šancí. Mimochodem, Firefly se zcela může měřit s Tigerem, jednoduše proto, že jednak jeho role byla bojovat právě s novými německými tanky, jednak na cca tj.1000m (závisí na munici) záleželo kdo se první strefí, ten vyhrává...
Podle tvé teorie by bylo chybou u Rusů komplikovat si výrobu zavedením T-34/85, protože je to opěte jiná kategorie než Tigr, přitom oproti starší verzi, byl ne rovnoceným, ale určitě nebezpečným protivníkem i pro Tigra.

Nebo jinak. Na druhou stranu takový Pz.IV můžu klidně srovnávat (a to děleli i Rusové) s JS-2, protože mi to řekne na jakou vzdálenost mě může ohrozit (překvapivě, při ideálním zásahu do čela věře/masky kanonu to bylo nějakých 1000m,) a naopak mi to řekne na jakou vzdálenost ho můžu zničit v JS-2 (na jakou se trefím, a ani to nemusí být AP granát...)

Monarchista

05. 12. 2020, 13:05

Hodnotíme tank po všech zkušenostech války. Byl to celkem dobrý tank, svůj úkol jistě splnil. V diskuzi jsou dobré názory a je vidět, že jste hodně četli. Proto já odobně si diskuze a tématu hodně cením.

Martin23

05. 12. 2020, 09:03

No nejsem žádný velký odborník na tanky, ale jediné, co k tomu mohu říct, že je nesmysl nějak poměřovat mezi sebou tanky různých tříd z hlediska jejich střetu 1:1.
To prostě k ničemu to nevede.

USA bojovaly s Japonci trochu jiný typ boje a tak vývoj tanků neměl takovou prioritu jako v Německu a SSSR. V diskuzi to bylo řečeno, USA používaly tanky na podporu pěchoty a s Japonci nevedly tankové bitvy. Z tohoto pohledu neměly USA moc co nabídnout.

To že třeba Sověti zjistili, že je pro ně výhodnější poslat na jednoho Tigera 4 až 5 T - 34, samozřejmě neznamená, že T 34 je 5 krát horší než Tiger. Byla to prostě zbraň jiné kategorie a jen díky taktickým rozhodnutím se z těchto tanků různých tříd stali rivalové.

Béďa

04. 12. 2020, 18:38

Doporučuji autorovi aby si přečetl Hunnicata Tank Sherman, nic lepšího na dané téma není...

Pak se třeba nebude dočítat takové bláboly...
To co autor uvádí ohledně srovnání s německými tanky jakš takž platilo do Invaze, ale na druhou stranu takový PzIV od modelu G měl v přímém boji výraznou výhodu výkonějšího kanonu, výrazně lepšího zaměřovače a vyší odolnosti, kdy 80mm čelo korby bylo pro 75mm kanon Shermanu velkou výzvou...
Po invazi však Američané utrpěli šok z masového nasazení Pantherů, proti kterým ani poslední verze Shermanů s 76mm kanonem nebyly rovnocenným soupeřem (čelo korby Panthera neprorazil 76mm granát Shermanu ani z 0m) , čelo věže měl šanci cca okolo 500-700m ale při použití nedostatkové podkaliberní munice! Je pravda, že 76mm podkaliberní munice byla kvalitnější a měla vyšší výkon něž 85mm podkaliberní munice u T-34/85 - což se ukázalo při testech v SSSR během války proti King Tigru (viz battlefield.ru)...
Je ale pravda, že s podkaliberní municí by v reálu Brad Pit nemusel podnikat šílené manévry na zničení Tigra ve Fury, s trochou štěstí (zásah pod tupým úhlem) by na čelo Tigra stačil okolo 1000m), ono ani se standartní tam byse musel dostat na nějakých 500m).

Ohledně Shermena by šlo psát dlouho, tak jen pár zajímavostí...
Nejlépe panceřovaný tank Spojenců byl za války paradoxně ... Sherman Jumbo (až 178mm na čele věže), bohužel byl vyroben jen v malém počtu cca 250 kusů (pokud mě paměť neklame) ale nebyly by to Američané aby to nebylo svérázné, původně měl jen 75mm kanon, až v průběhu služby v polních podmínkách nahrazovaný 76mm kanonem (jeho původní rolí měla být přímá podpora pěchoty, kde 75mm kanpon měl výkonější HE munici)... Při prvním nasazení odolalo čelo korby a věže opakovaným zásahům z 88mm kanonu). V roce 1945 dokonce vznikla iniciativa, aby byl vybaven 90mm kanonem (17pdr. Američané moc nemuseli), to ale zastavil příchod Pershingů do Evropy.
Nejvýkonnější kanon pro protitankový boj (alespoň tabulkově) měl ze spojeneckých tanků opět Sherman-Firefly, kdy s APDS municí byl jako jeden z mála spojeneckých tanků schopen prostřelit čelo věže KT, ale ani tato munice nestačila na jeho korbu. U PzV čelo korby mohlo být prostřeleno z nějakých 500m (čelo věže ale z cca 2km). Problém u této munice ale dlouho byla špatná přesnost (technologická náročnost).

V Tichomoří byl Sherman opravdovým králem bojiště, na Filipínách, kde jedině došlo k větším tankovým bojům, byl pro Japonské tankisty něco jako Tigr pro první verze Shermana.

Vyšší šance na přežití ve srovnání např. s T-34 byl fakt, dáný měkčím pancířem, kdy měl sice nižší odolnost než relativně tvrdý pancíř T-34, ale po zásahu netvořil tolik úlomků, ty se navíc rozletěli do podstatně většího prostoru Sh. než tomu bylo u T-34 (na něco podobného přišli Izraelci u Centurionu, kdy jejich posádky ve srovnání s T-54/55 měli daleko menší ztráty po zásahu)

Robin

04. 12. 2020, 17:05

Autor článku zapomíná na fakt, proč byl tento tank úspěšný. Bylo to tím, že po rozjetí průmyslu v USA na válečnou výrobu byly továrny napříč USA schopny tank montovat a to i z různých dílů. Tedy ne formou "konkrétní továrna vyrábějící konkrétní tank", ale x různých továren (třeba automobilek) začalo vyrábet tento jeden typ tanku a to s použitím rozdílných komponentů motorů apod. Toto bylo ve své době naprosto jedinečné a umožnilo dodat do boje obrovské množství tanků. A jak už zde někteří psali, typ "Firefly" už dokázal čelit Tigrům. Navíc běžně tanky vydržely víc než osádky, takže osádku z tanku bylo nutné "vymýt", tank opravit a další osádka mohla vyjet.

Jack

04. 12. 2020, 12:59

Ačkoliv musím přiznat, že jsem příznivcem západní techniky apod, tak tento článek je hodně mimo realitu. M4 jak zde již zmiňuje Milda byl opravdu z nouze cnost a jeho hlavní výhodou byla levná a rychlá výroba, díky které stejně jako Rusko byly schopni nepřítele převýšit.
Stejně tak podle záznamů které lze dohledat si nemyslím, že by setkání M4 s tanky Tiger či Panther byly jakkoliv vyjímečné a často končili pro posádky M4 opět podstatně hůře. Chtělo by to článek značně přepracovat a čerpat pravdivé údaje a ne dohady a odhady.

Milanius

04. 12. 2020, 11:49

Ano, Ano,
píšeme o době kdy bylo nebe modřejší, tráva zelenější a trpaslící vyšší.
Rozebírat 70 let po válce co-by-kdy-by je v současnosti o ničem. Rusové i Američani měli rozhodně lepší tanky, ale prostě ty nácky umlátily počtem.

Milda

04. 12. 2020, 11:06

Tank M4 byl z nouze cnost. Většina tanků s leteckým motorem měla víc záporů než kladů. Tady byla navíc vzduchem chlazená hvězdice. Jeho výhody byla v kvantitě. Tiger nebo Panther byl pro něj nezdolatelným pancířem i z té největší blízkosti. Jedinou slabinu měl na límci mezi věží a korbou a to trefil málokdo. Naopak německé tanky s dlouhou hlavní je likvidovaly jakýmkoliv zásahem. Ani náš Hetzer neměl se Shermanem žádný problém na likvidaci. Problém byl v tom, že Německo nedokázalo ztráty z boje nahrazovat. Pro spojence ztráta jakéhokoliv počtu obrněnců nebyla podstatným problémem.