Úspěch mise vojenského odstřelovače velmi závisí na jeho schopnosti nepozorovaně dosáhnout cíle, zlikvidovat ho a stejně nepozorovaně místo opět opustit. Standardním postupem je přiblížení se odstřelovače do vzdálenosti 150 až 200 metrů od cíle, dvě střely a ústup. Je třeba si uvědomit, že sniper neprovádí kamikadze, a tudíž i po výstřelech musí nepříteli, který je nyní plně v pohotovosti, zmizet.

Foto: Dobrý odstřelovač musí nepozorovaně dosáhnout cíle, zlikvidovat ho a stejně nepozorovaně místo opět opustit

Aby mohl sniper efektivně vykonávat svou práci, musí znát a ovládat tři základní soubory postupů, které se týkají krytí, utajení a kamufláže.

Krytí spočívá v ochraně před palbou z ručních zbraní. Lze se krýt za přírodní útvary, například za nerovnosti terénu, nebo za různou vojenskou techniku, jako třeba tanky. I když se pak stane, že nepřítel odstřelovače lokalizuje, není schopen ho ručními zbraněmi zneškodnit. To, že je odstřelovač krytý, samo o sobě neznamená, že se nalézá i v utajení. Aby mohl odstřelovač nerušeně vykonat své povinnosti, musí zůstat i v utajení.

Utajení spočívá ve využívání přírodních nebo umělých objektů, které vás skryjí před zraky nepřátel. Cílem není přírodu překonat, ale splynout s ní. Utajení může poskytnou křoví, tráva apod.

Kamufláž má skrýt odstřelovače a jeho vybavení zrakům nepřátel. Umělou kamufláž tvoří veškeré materiály, které jsou vyrobeny člověkem a maskují díky svým barvám, vzorům a obrysům. Přírodní kamufláž se skládá z vegetace a dalších složek, které se vyskytují přímo v dané oblasti. Odstřelovač obvykle doplňuje umělé maskování maskováním přírodním, přičemž poměr mezi nimi by se měl pohybovat mezi 60 až 70 procenty přírodního a 30 až 40 procenty umělého. Cílem kamufláže je nezavdat důvod nepříteli, aby šel místo, kde se ukrýváte, kvůli „podezření" raději prozkoumat.

2 Demaskující příznaky

Demaskující příznak znamená cokoli, co odstřelovač udělá nebo naopak neudělá, následkem čehož je detekován. Nejedná se pouze o známé „nebýt viděn", ale také o schopnost pozorovat pohyb nepřítele. Znalost těchto projevů je pro odstřelovače životně důležitá.
Demaskující projevy lze rozdělit do čtyř skupin podle analogicky smyslovému vnímání: čichové, hmatové, sluchové a zrakové.

2.1 Dotek (hmat)

Dotekový demaskující projev je obvykle ten, který zůstane po odstřelovači na palebné pozici. Ať již opouštíte místo ve spěchu nebo v klidu, zanechání určitých stop se nevyhnete. Když budujete palebnou pozici, vytváříte si kolem sebe například maskovací ochranu ze chvojí a listí, odstraňujete větve, abyste si vyčistili palebný průzor apod. Tím upozorníte nepřítele, že zde „není něco v pořádku". Ten pak začne oblast prohledávat a s největší pravděpodobností vás nakonec objeví. Proto když si budujete palebné postavení, vyhněte se činnostem, které po sobě zanechávají viditelné stopy. Rovněž opatrně při lámání větví. Jednak vlastní lámání je slyšet velmi daleko obzvláště v noci, a také vzniklé lomy jsou světlejší než okolí a proto lehce viditelné. Jestli nezbytně potřebujete „natrhat" větve, berte buď již spadlé nebo je odlamujte ze stromů co nejblíže zemi.

Foto: Pro maximalní krytí odstřelovači často využívají okolní flóru

2.2 Pach (čich)

Pachový demaskující projev obvykle neukáže nepříteli, kde přesně jsi, ale upozorní ho „pouze" na tvou přítomnost v oblasti. Nicméně i to ti značně znepříjemní den především ve chvíli, kdy si přivede na pomoc psy. Prozradit tě může vaření, kouření, latrína, repelenty proti hmyzu, prostředky na čištění zbraní apod. Aby odstřelovačský tým co možná nejvíce potlačil produkované pachy, měl by mít potraviny, které nevyžadují vaření a mají nízký obsah vlhkosti. I přesto ovšem mají potraviny vlastní zápach, a proto byste měli v době mise konzumovat stejné potraviny jako nepřítel, díky čemuž nebudete tolik nápadní. Zároveň se tím ovlivní i váš tělesný pach – budete smrdět podobněji nepříteli. Analogicky to platí o prostředcích na čištění zbraní – rovněž používejte ty, co nepřítel. Kouření během mise nepřipadá z pochopitelných důvodů v žádném případě v úvahu!

2.3 Hluk (sluch)

Zvukové projevy hrají nejdůležitější roli zvláště během nočních hodin a v mlze. Hluk způsobuje pohyb, řinčení výstroje nebo mluvení. Některé hluboké tiché zvuky mohou splynout s přírodními, nicméně zvuky vybavení, běžná řeč, cinkání kovu o kov atd. jen tak do přírody nezapadnou. Při přesunu je vždy třeba dávat pozor, kam šlapeš. Co chvíli zastav a poslouchej okolní zvuky. Měj na paměti, že i když se neprozradíš sám, mohou tě zničehonic prozradit vystrašená zvířata. Snaž se proto vyhýbat místům, kde je riziko vyplašení ptáků a jiných živočichů vysoké. Někdy může prozradit krom hluku naopak náhlé ticho, např. když přestane bzučet hmyz. Stejně jako pachový indikátor, i tento obvykle neukáže nepříteli tvou přesnou pozici, ale upozorní ho na tvou přítomnost.

2.4 Vizuální (zrak)

Vizuální demaskující příznaky jsou v přírodě ovlivněny více faktory, které se ovšem většinou překrývají. Na rozdíl od ostatních demaskujících příznaků ukáže ten vizuální přesně tvou polohu nepříteli, tudíž je třeba mu věnovat zvláštní pečlivost. V následujících částech je nastíněno, „proč jsou věci vidět".

2.4.1 Faktor situování

Jednoduše řečeno se jedná o něco, co vizuálně nezapadá do okolí. Faktor situování je apriorou ostatních vizuální faktorů. Často (a poměrně) snadno může docházet ke kuriozitám, které nás v teple domova spíše rozesmějí, ale na bojišti mohou stát odstřelovače život. Chybou situování se myslí, když se přírodní kamufláž/krytí určitého typu použije na místě, kam nepatří. Pokud přizpůsobíte maskování jedné oblasti, lze během přesunu lehce zapomenout na úpravu kamufláže pro nové prostředí. Tím může dojít i k extrémním přehmatům, kdy se plížíte jehličnatým lesem obaleni listím – a to vám nepřítel v žádném případě neodpustí.

Foto: Velmi povedené splynutí snipera s okolní přírodou

Další chybou je zbudování vyčnívající palebné pozice na rovném poli. Už mezi méně zřejmé postupy se řadí přizpůsobování odstínů zelené okolí. Jehličnatý les vyžaduje tmavší barvy než listnatý atd.

Jedním z klíčových kroků je vlastní výběr vhodného místa pro palebnou pozici. Pamatuj, že nepřítel si je vědom nebezpečí, jež mu hrozí od odstřelovačů, a proto potenciálním oblastem, ze kterých by ho mohl sniper ohrozit, věnuje patřičně zvýšenou pozornost. Jinými slovy: jestli se vám zdá nějaká pozice naprosto ideální, nelezte tam – stejný názor ohledně pozice má nejspíš i nepřítel, který z tohoto důvodu oblast pečlivě monitoruje a také může být předpřipraven zahájit do této oblastí nepřímou palbu.

2.4.2 Tvar

Většina objektů je rozpoznatelná jen na základě jejich tvaru, zejména pokud je tento tvar v kontrastu s pozadím. Na větší vzdálenosti je právě obrys tím, co tě může prozradit dřív, než začnou hrát roli další faktory zjevu. Lidské tělo (především hlava a ramena) a výstroj dokáží nepřátelé lehce identifikovat. Lidské podvědomí intuitivně spojuje tvary se známými předměty, proto se věnuje velké úsilí k jejich „rozmazání". V přírodě se geometrické tvary nevyskytují, pouze lidmi vyrobené předměty mají takovéto zřetelné tvary.

2.4.3 Stín

Pro odstřelovače je stín dvousečným mečem. Když je světlo silné, stíny se naopak zdají velmi tmavé. Pozorovatelovo oko pak není schopno zaostřit na obě oblasti zároveň a sniper je ve stínu velmi dobře maskovaný. Dejte si ovšem pozor, abyste maskovací účinky stínu nepřecenili. Když se pohybujete sice ve stínu, ale proti světlému pozadí, jste vidět hodně daleko.

Když se člověk vyskytuje na přímém slunci, vrhá jeho postava detekovatelný stín. Opět zde platí, že je potřeba upravit maskování tak, aby vzniklý stín vypadal „přírodně". Na stíny je potřeba dávat pozor především ráno a večer, kdy jsou nejdelší.

2.4.4 Silueta

Silueta a stín spolu souvisí, přičemž silueta je zásadní při přesunu přes horizont. Nezapomínej, že jakýkoli objekt vytvářející siluetu proti světlému pozadí je nápadný. Kterýkoli rovinný povrch, jakými jsou vodní plochy, pole a v nejhorším případě obloha, jasně definuje siluetu odstřelovače. Členitá pozadí příslušné barvy pomáhají odstřelovači s přírodou splynout.

2.4.5 Povrch

Zahrnuje světelnost a texturu. Pokud má předmět povrch, který kontrastuje s okolím, stává se pozorovateli podezřelým. Lesklé hladké objekty lehce odráží světlo, čímž na sebe upozorňují mnohem více než objekty s nepravidelným stínovaným povrchem. Odlesky od extrémně lesklých přístrojů, jako např. spony opasku, hodinek, optických přístrojů, jsou vidět na vzdálenost několika kilometrů.

Foto: Opět vynikající provedení kamufláže s využitím umělých i přírodních materiálů

Dalším faktorem je rozdíl mezi texturou prostředí a maskovacím vzorem uniformy. Vzor oblečení pochopitelně nemůže dokonale zapadnout do přírody, proto je třeba ho vhodně doplnit přírodní kamufláží. Uvědom si, že téměř vše roste v přírodě vertikálně, nikoli horizontálně. Když tedy upevňuješ například trávu na hejkala, dbej na to, aby byla vertikálně, tj. tak jak běžně roste. Zároveň nezapomínej, že když změníš pozici/postoj, změníš tím i orientaci maskování.

2.4.6 Rozestupy

Tento bod se týká především větších jednotek, u odstřelovačů má vliv pouze tehdy, jsou-li nasazeny vícečlenné týmy sniperů. Příroda miluje nepravidelnosti, ekvivalentní vzdálenosti mezi objekty jsou řídkým jevem. Z armády jste pravděpodobně zvyklý na spořádané rozestavení s přesně určenými rozestupy, s čímž byste na ostré odstřelovačské akci těžko uspěli. Nechyťte se do této pasti pěkně vypadající uniformity. Pokud jste například dvoučlenný tým a jeden máte puškohled a druhý pozorovací dalekohled, dbejte na to, aby objektivy nebyly ve stejné výšce. Je to totiž mnohem nápadnější, než když pravidelnost alespoň trochu narušíte.

2.4.7 Barva

Barva je obecně pro snipery nejnáročnější maskovací výzva. V přírodě je nekonečné množství odstínů barev a i malá odchylka nezapadající do okolí způsobí velkou nápadnost. Každým tvým krokem se barvy okolí mění, proto základním receptem je použití přírodní kamufláže. I zde je nutné dbát určitých pravidel: např. listy jsou ze spodní strany světlejší než z vrchní. Pokud je tedy přiděláte na hejkala nedbale, můžete si tím způsobit značné problémy. Nedávejte na svůj oblek nic, co by mohlo upoutat pozornost (tj. kytky apod.). Vlastní barva obvykle přímo neodhalí odstřelovače, ale pomůže v jeho lokalizaci.

2.4.8 Pohyb

Pohyb je finálním faktorem, který nepříteli dokazuje, že jste zde. Zřídka kdy jasně definuje objekt, ale je nejčastějším důvodem, proč je sniper detekován. I když předejdeš všem ostatním demaskujícím indikátorům, díky pohybu se může stát, že tě nepřítel lokalizuje. Když nepřátelský pozorovatel zaregistruje nějaké pohnutí v oblasti, začne se o daný prostor zajímat blíže. Pokud se pak sniper pohne ještě jednou, je to pro pozorovatel důkazem a zároveň impulsem, aby za vámi poslal pronásledovatele.

Mezi nejnápadnější pohyby patří ty trhavé a rychlé. Každý pohyb dokladně zvažuj a snaž se jeho množství minimalizovat. Vždy si hlídej, aby během pohybu bylo něco (např. křoví) mezi tebou a nepřítelem. Při pozorování omezuj kroucení celou hlavou, maximálně využívej pohyb očí. Když zvedáš hlavu nezapomeň, že nad očima je ještě minimálně 15 centimetrů hlavy. To, že nemáš s nepřítelem oční kontakt, neznamená, že nemůže vidět pohyb tvé hlavy. Nesoustřeď se jen na svůj vlastní pohyb, ale i na efekty, které tvá přítomnost může vyvolat. Např. se může stát, že zavadíš o křoví a vyplašíš tím skupinu ptáků. Ti pak dají svým křikem každému jasně najevo, že je na blízku vetřelec. Objektu v klidu či v pomalém pohybu si lidé těžko všimnou, ale rychlé pohyby přitahují pozornost.

Foto: Někdy je úroveň maskování snipera opravdu obdivuhodná

2.4.9 Doplňky

Když se připravuješ na misi, je lepší se některým demaskujícím faktorům předem vyhnout, než se je pak snažit zamaskovat. Během operace zcela jistě nebudete potřebovat zlaté řetízky a přívěsky. Velmi zrádné jsou náramkové hodinky: doporučuju si vymyslet způsob, jak je mít ukryté a přitom přístupné. Viděl jsem kandidáta na odstřelovače k americké námořní pěchotě, který při závěrečné zkoušce neprošel právě kvůli hodinkám. Při zaujmutí střelecké pozice se mu totiž vyhrnul rukáv, pod kterým měl hodinky – těch si všiml „nepřátelský" pozorovatel a díky nim ho lokalizoval. Rozhodnutí instruktorů znělo nekompromisně: „You failed."
Dále při misi potřebuješ psací náčiní. Asi nejlepší je používat malý blok s nahnědlou barvou papírů. Podrobnosti si musíš určit sám podle vlastních potřeb. Jídelní náčiní, čistící vybavení a věci osobní hygieny před misí pokryj něčím, co zamezí cinkání a viditelnosti. Také si nelešti boty a pouzdra, tím se zbytečně zvyšujete jejich nápadnost. Lesklé barvy nového vybavení by měly být zakryty jinou barvou, špínou nebo bahnem. Pozor na hořlavé barvy! Určitě se nechceš proměnit v římskou svíci...
Neustále si připomínej, proč jsou věci vidět, dokud se to pro tebe nestane intuitivní záležitostí. Stačí opominout jen jednu věc a tvým novým působištěm se stanou „věčná loviště".

3 Maskování

Maskování se opírá o dva základní pilíře - kamuflážní disciplínu a kamuflážní konstrukci. Disciplína znamená dělat to, co je nezbytné k vytvoření kamufláže. Když se dostaneš do míst s jiným typem krajiny, uprav si podle toho přírodní kamufláž. Dále průběžně kontroluj, zda není tvá kamufláž povadlá či opadaná, případně ji oprav. Pokud máš kolegu, vzájemně si s ním kontroluj správnost maskování. Konstrukce kamufláže má tři základní techniky, u odstřelovače jedna z nich převažuje.
První technikou konstrukce kamufláže je ukrývání se za různé překážky, jako jsou terénní nerovnosti, vegetace atd. Tuto možnost ovšem sniper používá zřídka – sice ho nepřátelé nemůžou vidět, ale zároveň nevidí ani on je. Z toho vyplývá další poznatek, že jakmile odstřelovač vidí nepřátele, mohou ho oni vidět také – a to je potřeba mít na stále na paměti. Tento způsob používá sniper při cestě k cíli, během níž by měl mít mezi sebou a nepřítelem stále „něco".

Druhou metodou je jakési klamání nepřítele. Snažíte se přesvědčit protivníka, že v oblasti se neděje nic neobvyklého. Například při misích, které zahrnují dlouhý pěší přesun, se lze obléknout do oděvů používaných místním obyvatelstvem. Při rozsáhlejších a propracovanějších operacích mohou operátoři přejmout celkové chování a vzezření domorodců. To ale vyžaduje důkladné seznámení se s místními podmínkami, nejen kulturními, nýbrž i mnoha jinými. Technika klamání nepřítele se řadí mezi extrémně náročné a velmi riskantní a najde uplatnění jen ve výjimečných případech při specifických požadavcích mise.

Třetí a nejzásadnější technikou je splynutí s okolím. Zpravidla ho lze dosáhnout jemnými barvami, ne ostrými vzory. Tady se dostává ke slovu hejkal, díky kterému zapadne odstřelovač do prostředí. Sice ho neukryje v pravém smyslu slova, ale poskytne mu vzezření křoví nebo stromku. Tato technika je pro odstřelovače stěžejní, a proto ji musí bezchybně ovládat.

Při přípravě kamufláže musí být dále bráno v potaz trvání mise a počasí, přičemž obě tyto věci ovlivňují, jak často je potřeba kamufláž upravovat. Za horkého počasí uschne přírodní maskování zákonitě rychleji než při vlhku. Déšť způsobuje u některých látek jejich ztmavnutí. I menší sněhový poprašek velmi ovlivní požadavky na maskování, stejně tak jako hustý déšť padající na malou vrstvu sněhu. Jako sniper se musíš na všechny možné varianty náležitě připravit.
Povaha krajiny kolem se během postupu mění. Zjevně je tedy potřeba zjistit co možná nejvíce informací o dané oblasti, posloužit mohou jak hlášení kolegů z předchozích akcí, tak rady domorodých obyvatel. Tímto postupem předejdete řadě nepříjemných překvapení.

3.1 Kamuflážní materiály

Existují dva druhy materiálů – přírodní a umělé. Než coby sniper některý materiál použiješ, zodpověz si následující otázky: Budu kamufláž aplikovat na kůži nebo na uniformu? Jak je to v oblasti s výskytem parazitů a jsou pro mě rizikem? Vyskytují se v oblasti dostupná přírodní barviva?

Foto: Úkolem odstřelovačů není „jen" likvidace nepřátel, ale i pozorování.

3.1.1 Přírodní materiály

Přestože jsou přírodní materiály preferovány, mohou dříve nebo později v průběhu mise způsobit odstřelovači komplikace.

3.1.1.1 Přírodní materiály: tráva

Zatímco samotnou trávu nelze „nanést" na kůži, v případě jejích barviv to už možné je. Přesto byste se k tomu měli uchylovat jen v nouzi, poněvadž barviva z trav se začnou z kůže časem odlupovat.
Maskování trávou v travnatých oblastech je nezbytné. Problémem je tendence umisťovat na oblek dlouhé kusy trávy, zatímco kratší jsou lepší. Dlouhá tráva na uniformě dělá dvě věci: Zaprvé při pohybu převyšuje okolní trávu (zejména ve chvíli, kdy kvůli lepšímu pozorování zvedneš hlavu). Zadruhé po přidělání k uniformě vznikají dlouhé pruhy, které narušují „texturu" přírody obzvláště v případě, že ležíš (dostanou se do horizontální polohy). Dále je obvyklé, že trávy mají různé barvy. Opět dbej na jejich správné vyvážení, které zapadne do okolí. Všimni si, že listy trávy (obecně jakékoli listy) mají spodní stranu světlejší než vrchní – a tomu je třeba se přizpůsobit.

3.1.1.2 Přírodní materiály: listy

Stejně tak jako tráva mohou být i listy použity jak na uniformu, tak na kůži (ale sem opět jen jejich barviva). Už víš, že list má tmavší a světlejší část. Při aplikaci větších listů hraje jejich správné polohování mnohem důležitější roli. Během mise je pravděpodobné, že se budeš přesouvat na větší vzdálenost, během níž se bude měnit povaha lesů. A zde právě narážíme na princip kamuflážní disciplíny. Nezapomínej proto upravovat své maskování i podle druhů stromů. Časem je třeba maskování obnovit i kvůli přirozenému vadnutí.

3.1.1.3 Přírodní materiály: barviva

Barviva lze čerpat z mnoha přírodních zdrojů, nápadům se meze nekladou. V ostré akci je ale lepší používat něco, s čím máš zkušenosti z výcviku a co tě nemůže překvapit. Příkladem barviv lze uvést kávu, čaj, zvířecí krev, mízu stromů, bahno apod. Každé barvivo má své určitě problémy, ale když nemáme k dispozici nic lepšího, lze je použít. Vždy ale zvažujte (zdravotní) rizika, které dané barvivo přináší. U krve je to zřejmé, bahno obsahuje parazity, bakterie a jiné potenciálně škodlivé organismy. Pokud používáš bahno, hodí se mít informace o oblasti. Některé jeho typy totiž mohou už po krátkém čase vyvolat pálení kůže, které ani po odstranění bahna hned nezmizí.

Ještě upozornění ke kamufláži: Nikdy k maskování nepoužívej barevné květiny, popř. jejich barvy, a to ani když se plížíš květinářstvím. Tyto barvy totiž výrazně odráží světlo a jejich pohyb rychle upoutá pozornost.

3.1.2 Kamufláž z umělých látek

Přestože se preferuje kamufláž přírodní, umělé materiály se používají jako základ oděvu odstřelovače (např. hejkal), který pokryje většinu jeho těla. Pro maskování kůže existuje celá řada prostředků, nejobvyklejšími jsou různé kamuflážní barvy v tubách. Kombinací několika základních barev lze vytvořit celé barevné spektrum. Dostupné jsou i barvy, které jsou zároveň repelentem proti hmyzu. I když to je do jisté míry výhoda, jejich zápach může prozradit. Jejich použití závisí na vlastní volbě odstřelovače, co je ochotný risknout.

Kamuflážní barvy se nanášejí na všechna(!) viditelná místa kůže, jako jsou tváře, uši, ruce, krk. Zásadou je světlá místa barvami ztmavovat a tmavá zesvětlovat, tzn. že se vytváří jakýsi „negativ" běžného vzhledu tváře. Odstřelovači používají tří druhy maskovacího stylu. První, pruhový, spočívá v nanášení pruhů ať již klasických či různé tvarovaných. Tento způsob se používá v oblastech, kde silně dominují jehličnaté stromy a listnaté se vyskytují zřídka. Druhá technika je vytváření fleků, které je vhodné do míst s listnatou vegetací. Tyto fleky by měly být velké a nepravidelné. Pokud jsou totiž příliš malé, na větší vzdálenost splynou a maskovací efekt je ztracen. Pozorovateli se pak jeví ono místo, jako by bylo celé pokryté dominantní barvou. V případě, že se pohybujete střídavě v listnatém a jehličnatém lese, používá se kombinace obou stylů.

3.1.2.1 Proč umělá kamufláž?

Hlavním účelem umělé kamufláže je rozrušit obrys odstřelovače a znemožnit tak pozorovateli, aby rozpoznal jeho tvar. Je třeba se vyhnout používání některých materiálů, které se lesknou, jako např. nylon. Oděv by měl již sám o sobě poskytnout kvalitní kamufláž, zatímco umělé materiály slouží k jejímu doladění.

3.1.2.2 Pytlovina

Nejrozšířenějším materiálem při konstrukci hejkalů je pytlovina. Cílem je rozrušit siluetu postavy, zároveň ale i tady platí, že všeho moc škodí - snaž se ze sebe neudělat obrovské hejkalové monstrum. Většina druhů pytloviny, která se dá sehnat v obchodech, se vyrábí v barvách v přírodě se nevyskytujících. Nutné je proto její obarvení například čajem nebo kávou. Tím vzniknou jemné odstíny, které splynout s přírodou velmi dobře.

Foto: Zamaskovaný sniper (Kosovo 2005)

3.1.2.3 Optika

Citelným problémem pro odstřelovače je veškeré sklo, které míří směrem k nepříteli. Za vše uvedeme puškohledy a dalekohledy. Vyvstává otázka, jak snížit jejich odlesky a redukovat efekt „kočičího oka" a přitom neomezit jejich funkčnost? Řešení není tak obtížné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Největší nebezpečí odhalení hrozí za dne, kdy se sluneční světlo od skleněných čoček přístrojů odráží nebo, v opačném případě, kdy objektiv představuje v prosluněnné krajině černou díru typického kruhového tvaru. Důležitý je poznatek, že největší část objektivu zajišťuje pro obraz dostatek světla a pouze jeho malá centrální část slouží k vlastnímu pozorování. Jelikož za dne bývá světla dost, je možné okrajové části objektivu zakrýt/zamaskovat bez omezení jeho použitelnosti. Jednak tím zmenšíte nežádoucí odrazovou plochu pro světlo a také se tím snažte dát objektivu nepravidelný tvar.

4 Závěr

Jako odstřelovač je tvým úkolem zůstat skrytý zrakům nepřátel během cesty k cíli, plnění úkolu i při ústupu. I ta nejskvělejší střela může být k ničemu, pokud tě nepřítel objeví. Jediným způsobem, jak si dokonale osvojit všechny principy, je dlouhodobý trénink. Při ostré akci je většinou i malá chyba velmi tvrdě a nemilosrdně potrestána.