V dalším díle minisérie o Americké občanské válce se podíváme na slavné generály a velitele, a to nikoliv optikou jejich bojových zásluh, ale podíváme se, jak se jim žilo po vyhrané či prohrané válce. Jelikož není možné do výčtu začlenit všechny velitele, připomeňme si tak jen ty nejslavnější.

Foto: V nové minisérii zaměřené na Americkou občanskou válku si představíme různé aspekty této války | Pixabay

Ulysses Simpson Grant (Sever)

Grant byl ve své době velice populární. Tak moc populární, že byl za Republikánskou stranu zvolen na post prezidenta Spojených států. Jeho program se soustředil především na rekonstrukci poraženého Jihu. Do úřadu byl zvolen dvakrát po sobě a za své politické působení, které protkaly i skandály jeho podřízených, se mu podařilo i mnoho záslužných věcí. K poraženému Jihu se choval s respektem. Na jižanském území udržoval jen malou posádku vojáků Unie, která byla určena k ochraně černošského obyvatelstva před rasisty z Ku Klux Klanu. Černochů také dal volební právo a za jeho vlády byla podepsána také Washingtonská smlouva se Spojeným královstvím. Na konci druhého volebního období byl tak oblíbený, že se zamýšlelo ho na post prezidenta Spojených států nominovat potřetí, což je ovšem v rozporu s tradicí, podle které se může jeden člověk stát prezidentem jen dvakrát. 

Psali jsme:Akce "Wieniec": Útoky polské Armie Krajowe na železniční siť kolem Varšavy

Foto: Generál Grant na snímku z roku 1864 | Wikimedia Commons / Public domain

Po skončení prezidentství Grant hodně cestoval po světě a po dva a půl roku putoval cestou kolem světa, kdy navštívil velké množství zemí, například Anglii, Skotsko, Německo, Itálii, Švýcarsko, Egypt, Řecko, Rusko, Polsko, Indii, Barmu, Čínu, Japonsko a mnoho dalších. V té době ovšem prezidenti neměli žádnou rentu a na cestu kolem světa Grant minul téměř všechny své úspory. Jeho přátelé se mu složili na byt v New Yorském Manhattanu a složili se mu také na penzi 250 000 dolarů. V roce 1883 Grantův syn Buck založil s podvodníkem Ferdinandem Wardem společnost Grant & Ward, která poskytovala investiční příležitosti. Do ní investoval i sám Ulysses Grant 100 000 dolarů. Není jisté, jestli Buck věděl, co je Ward za člověka, ale brzy se jejich podnikání změnilo na neslavně proslavené Ponziho schéma a následující rok společnost zkrachovala. To se samozřejmě dotklo i bývalého prezidenta, jehož reputace tím výrazně utrpěla. Jeho syn si navíc vzal půjčku 150 000 dolarů, které měly podle Warda společnost zachránit, ovšem byl to další podvod. Businessman William Vanderbilt, od kterého si Buck peníze půjčil chtěl dluh prominout, ovšem to Ulysses Grant zamítl a čestně dluh splatil zbývajícími penězi a prodejem svých memorabilií z občanské války.

Foto: Ulysses S. Grant sepisující své memoáry měsíc před svou smrtí | Wikimedia Commons / Public domain

Ulysses S. Grant zůstal prakticky bez peněz a byl nucen psát články z období občanské války pro magazín Century, které se staly velice populární. Editor Robert Johnson Grantovi nabídl, že s ním sepíše jeho memoáry a nechá mu pouhých 10 % z výtěžku. Když se o tom dozvěděl Mark Twain, jeho přítel, nabídl mu 70 % z výtěžku. Ulysses Grant intenzivně pracoval na svých memoárech, které dokončil 18. července 1885 a vydal pod názvem The Personal Memoirs of U. S. Grant. Kniha se stala bestsellerem a kritickým i komerčním úspěchem. Kniha byla vysoce hodnocena pro svou vysokou autenticitu a historickou přesnost. Memoáry nakonec vynesly pro Grantovu rodinu asi 450 000 dolarů, což odpovídá 15 300 000 dolarům v roce 2023. Samotný Grant se z těch peněz ovšem netěšil, zemřel totiž 23. července 1885, pět dní po dopsání svých memoárů na karcinom hrtanu.

Psali jsme:Andělský hlas od Verdunu: U aparátu jsou "Hello Girls"

William Tecumseh Sherman (Sever)

V roce 1866 byl povýšen na generálporučíka. Následně byl ještě povýšen a v letech 1869 až 1884 nahradil generála Granta na postu velitele armády Spojených států. Stejně jako Grant se těšil obrovské oblibě. Sherman byl uznáván jako hlavní tvůrce konceptu totální války a na rozdíl od svých generálských kolegů se odmítal míchat do politiky. V roce 1884 sjezd republikánské strany projednával jeho kandidaturu na prezidenta Spojených států, což Sherman kategoricky odmítnul a 5. června 1884 zaslal sjezdu slavný telegram „Pokud budu nominován, odmítnu. Pokud budu zvolen, rezignuji.“ Tato fráze se stala známou jako Shermanova formule a je považována za klasickou formu nekompromisního odmítnutí politické funkce. 

Foto: William Tecumseh Sherman na fotografii z roku 1865 | Wikimedia Commons / Public domain

Po válce se stal velice dobrým přítelem konfederačního generála Josepha Egglestona Johnstona. V armádě zůstal až do roku 1884, kdy ve svých 64 letech odešel do důchodu. V civilu se rád věnoval divadlu a amatérské malbě a byl žádaný jako barvitý řečník na večeřích a banketech, kde rád citoval Shakespeara. 

Sherman zemřel na zápal plic v New Yorku ve 13:50 14. února 1891, šest dní po svých 71. narozeninách. V den jeho pohřbu panoval krutá zima a jeho nejlepší přítel, bývalý konfederační generál Joseph Eggleston Johnston šel celý průvod jako jediný bez klobouku. Když se ho někdo zeptal, proč jde v takovém mrazu bez čepice odpověděl následovně: „Kdyby byl Sherman na mém místě a já byl na jeho, zachoval by se úplně stejně.“ Poslední pocta drahému příteli se však stala Josephovi osudnou.

George Brinton McClellan (Sever) 

Kandidoval v prezidentských volbách v roce 1864, ale prohrál proti Abrahamu Lincolnovi. Následně na chvíli emigroval do Evropy a když se vrátil zpět do Spojených států, Demokratická strana ho znovu navrhla jako kandidáta na prezidenta. Když se za republikány kandidovat Ulysses S. Grant, plány na McClellanovu nominaci byly zamítnuty. Byl mu nabídnut post prezidenta nově založené University of California, což ovšem odmítl.

Foto: Generál McClellan na snímku z roku 1861 | Wikimedia Commons / Public domain

V roce 1870 byl jmenován hlavním inženýrem New Yorských doků, v roce 1872 přešel ale k železnici. V roce 1878 se stal guvernérem New Jersey a ve funkci vydržel do roku 1881. Po odchodu z politiky se věnoval cestování a psaní svých memoárů. McClellan zemřel náhle na infarkt ve věku 58 let 29. října 1885.

Joseph Eggleston Johnston (Jih)

Býalý generál Konfederace se po válce usadil ve městě Savannah ve státě Georgia, kde se stal prezidentem železniční společnosti v Arkansasu a angažoval se také v pojišťovnictví. Od roku 1879 do roku 1881 byl kongresmanem za Demokratickou stranu. V roce 1887 jej prezident Grover Cleveland jmenoval do funkce železničního komisaře, kde působil až do své smrti.

Foto: Johnston na snímku z roku 1862 | Wikimedia Commons / Public domain

Stejně jako generál Lee, ani Johnston nedovoloval kritiku generála Shermana, svého bývalého nepřítele. Na pohřbu svého drahého přítele generála Shermana, jak bylo zmíněno výše, neměl v kruté zimě na hlavě z úcty k Shermanovi čepici. To se mu ovšem stalo osudným. Ten den se silně nachladil a chytil silný zápal plic, kterému podlehl následující měsíc a 21. března 1891 ve věku 84 let umírá. 

Robert Edward Lee (Jih) 

V únoru 1865 byl jmenován vrchním velitelem konfederačních sil, ovšem v té době byla již konfederační armáda prakticky vyčerpaná a na pokraji kolapsu. 9. dubna 1865 tak Lee podepsal kapitulaci v Appomattoxu, načež odešel do Richmondu. Usadil se v domě č. 707 na East Franklin Street a do konce května prakticky nevycházel z domu. Navštěvovali ho ovšem ve velkém jeho přátelé z armády, ale i prostí vojíni, kteří pod ním sloužili.

Foto: Generál Lee na fotografii z roku 1864 | Wikimedia Commons / Public domain

Poté přijal místo jako prezident školy Washingtton College, dnes Washington and Lee University v Lexingtonu ve Virginii, kde sloužil až do konce svého života. 28. září 1870 Lee utrpěl mrtvici. O dva týdny později, krátce po 9 hodině ranní 12. října 1870 zemřel. 

Pierre Gustave Toutant Beauregard (Jih) 

Po válce Beauregard napsal několik knih postavených na událostech Americké občanské války. Spolu s bývalým prezidentem Konfederace Jeffersonem Davisem napsali do novin několik článků, kde se navzájem obviňovali z neúspěchu Jihu v občanské válce. Prosazoval se také za práva černochů a jejich volebního práva. V říjnu 1865 figuroval jako hlavní inženýr a generální dozorce na železnici. Jako schopnému veliteli mu překvapivě přicházely nabídka na účast v armádě ze zahraničí.

Foto: Generál Beauregard na snímku roku 1865 | Wikimedia Commons / Public domain

Například Brazílie, Egypt a Rumunsko mu nabízely post vrchního velitele svých vojsk, což ale odmítl. V roce 1869 si nechal patentovat patent na lanovou dráhu. Sloužil také ve vládě Louisiany, nejprve jako generál milice a poté jako dozorce státní loterie. Beauregard zemřel 20. února 1893 ve spánku v New Orleans ve věku 74 let.

Zdroj: Diletant Media, britannica