V Sovětském svazu byl předválečný žold obyčejného vojáka - "záklaďáka" 8 rublů a 50 kopějek, a protože například láhev vodky stála před vypuknutím 2. světové války 3 rubly (po napadení SSSR Německem 11 rublů), byla tato vyplácená částka spíše symbolická. Pokud se voják během základního výcviku snažil a byl povyšován, mohl se jeho žold vyšplhat až na částku 150 rublů.

Se začátkem 2. světové války došlo k výraznému zvýšení platu v celé armádě. Minimální měsíční plat vojáka pěchoty se zvýšil na 140 rublů, maximální částka byla 300 rublů. Vojáci gardových jednotek brali dvojnásobek průměrného platu, zraněný voják v nemocnici měl 8 rublů. Důstojníci měli samozřejmě daleko vyšší platy. Velitel čety dostával 650 rublů, velitel roty 750 rublů, velitel praporu 850 rublů, velitel pluku 1200 rublů a velitel divize 1600 rublů. Velitel sboru pak dostával 2000 rublů, velitel velitel armády 3200 rublů a maršál 4000 rublů. V námořnictvu byly platy vyšší než u pozemního vojska. Například velitel flotily bral 5500 rublů, velitel minolovky 1200 rublů a velitel ponorky 2100 rublů. Nezapomínalo se ani na partyzány. Například obyčejný partyzán bral 20 až 75 rublů, podle toho kde působil, velitel partyzánského oddílu si přišel na 750 rublů.

Foto: Se začátkem 2. světové války došlo k výraznému zvýšení platu v celé armádě. Minimální měsíční plat vojáka pěchoty se zvýšil na 140 rublů, maximální částka byla 300 rublů. (ilustrační foto) | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Pevnost Osowiec ruští obránci dokázali bránit proti přesile neuvěřitelných 11 měsíců

Jen pro srovnání, průměrný měsíční plat v SSSR byl 573 rublů, hutníci brali 697 rublů, horník dostával 729 rublů a inženýři brali 1200 rublů. 3 ruble stál 1 kilogram bílého chleba, 8 rublů 10 vajec, 13 rublů 1 kilogram hovězího masa, 3 ruble láhev piva a balíček cigaret stál 7 rublů. Pro zajímavost uvádím i veřejně udávaný plat Stalina, což bylo údajně 1200 rublů.

Výše uvedenými platy však finanční možnosti vojáků Rudé armády nekončily. Stalin se snažil své vojáky určitými finančními bonusy více motivovat k ničení nepřátelské techniky a celkově k lepším vojenským výkonům. Škála finančních odměn byla obrovská. Např. posádky sovětských bombardérů, které jako první bombardovaly Berlín, dostaly finanční odměnu 2000 rublů na hlavu. Napříště dostal každý velitel letadla, které bombardovalo hlavní město nepřátelské země 2000 rublů a člen posádky 1000 rublů. Za sestřelený nepřátelskou stíhací letoun brali sovětští piloti 1000 rublů, za sestřelený bombardér pak 2000 rublů a za každé dopravní letadlo byla odměna 1500 rublů.

Piloti byli také finančně honorováni za to, že létali bez nehod. Pilot, který provedl 100 letů bez poškození letadla dostal 5000 rublů. Nezapomínalo se ani na pozemní personál, za každé opravené letadlo technik obdržel 500 rublů. Odměny dostávali piloti také za počty bojových letů. Za pět bojových misí čekala pilota odměna 1500 rublů, za 25 bojových misí to již bylo 3000 rublů, za 40 bojových misí dostal pilot vyznamenání a 5000 rublů.

Velmi dobře byly honorované útoky proti nepřátelskému námořnictvu. Za potopenou ponorku nebo torpédoborec byla odměna 5000 rublů pro velitele letadla, polovinu pak dostala posádka. Zničení nepřátelské minolovky bylo za 2000 rublů a za potopení transportní lodi dostal pilot 3000 rublů, případná posádka letadla dostala 1000 rublů.

Psali jsme:Náhodné bombardování Londýna změnilo průběh bitvy o Británii a tím i celé 2. světové války

Největší jednorázovou odměnu v sovětském letectvu dostal Hrdina Sovětského svazu pilot M. Borisov, který torpédoval německý predreadnought Schlesien (jedna z pěti postavených lodí německé třídy Deutschland). Borisov za poškození lodi vyinkasoval rovných 10000 rublů. Jednoznačně nejvyšší pravidelný plat brali zkušební piloti. Piloti zkušebních letadel brali 100 000 rublů měsíčně a byli nejlépe placení zaměstnanci v celém SSSR. Jejich život však neměl většinou dlouhého trvání.

Ovšem i pěchota dostávala finanční stimuly. Za každý zničený nepřátelský tank dostala dělostřelecká četa 5000 rublů, za tank zničený jediným dělem byla odměna 500 rublů pro střelce a 250 pro zbytek obsluhy. Stejně tomu tak bylo i u tankových posádek, tam za zničený tank dostal velitel tanku a střelec 500 rublů, zbytek posádky si připsal 250 rublů. Za tank zničený sólo akcí pěšáka (za pomoci granátu či jiné výbušniny) se vyplácelo 1000 rublů. V případě, že tank zničila skupina pěšáků, rozdělili si vojáci mezi sebou 1500 rublů.

Platilo se i za evakuaci poškozené techniky z bojiště a její následnou opravu. Za kvalitní opravu středního tanku se pracovní jednotce platilo 200 až 500 rublů, za lehký tank se vyplácelo 100 až 200 rublů. Za záchranu poškozeného tanku z nepřátelského území se platilo víc, než za zničení nepřátelského tanku. Za těžký tank KV byla sazba 5000 rublů, za T- 34 se platilo 2500 rublů, za lehké tanky 500 rublů. Platilo se i za opravy zbraní. Například za běžnou opravu děla dostala opravářská jednotka 100 rublů, u těžší opravy to bylo 200 rublů. Za těžký kulomet se platilo 10 a 20 rublů, za lehký 5 a 10 rublů, za 100 opravených pušek se platilo 100 a 200 rublů. Odstřelovači za své úspěchy placeni nebyli, dostávali jen běžný plat, který se odvozoval od jejich hodnosti.

Většina sovětských vojáků však vydělané peníze na frontě nikdy neviděla a nebo dostali jen malou částku. Velká část vojáků dobrovolně přispěla do obranného fondu země, či nakoupila válečné dluhopisy. Je otázka, kolik z nich přispělo dobrovolně a kolik bylo donuceno politruky, avšak faktem zůstává, že v SSSR byl o válečné dluhopisy velký zájem a po napadení SSSR Německem se v zemi zvedla vlna vlasteneckého nadšení.

Někteří veteráni vzpomínali, že se jich nikdo ani neptal a finanční bonusy za opravené zbraně jim byly automaticky převáděny do obranného fondu. Jiní zase vydělané peníze dostali až po skončení války. To, co vojákům zůstalo, posílali na účet Státní spořitelny práce SSSR, a nebo rovnou svým rodinám v zázemí. To se však někdy ukázalo jako problém, protože v prvních válečných letech přišlo hodně vojáků o kontakt se svými rodinami, když tyto byly odsunuty do týlu nebo je Němci odvlekli do Říše či usmrtili.

Stát zajišťoval sovětským vojákům stravu, ošacení a tabák (v případě, že se jednalo o nekuřáka, měl voják nárok na sladkosti), vojáci na frontě měli ještě nárok na vodku. Ale jinak moc možností, jak si na frontě přilepšit, voják neměl. Armáda sice zavedla systém maloobchodních pojízdných prodejen tzv. Voentorg (obchod s vojenským vybavením), ale těch bylo pro celou frontu jen 600 a nikdy se nemohlo dostat na všechny. Prodejny nabízely pohlednice, obálky s papírem, tužky, zubní prášek s kartáčkem, holící potřeby, hřebeny, kapesní zrcátka, jehly a nitě, pouzdra na tabák, dýmky.

Důstojníci měli vetší nabídku, ti si mohli koupit toaletní mýdlo, kolínskou vodu, ponožky, holící strojky, zapalovače, pouzdra na cigarety, nože na tužky, kufry a rukavice. Zboží se prodávalo za pomoci pojízdných obchodů a nebo si vojáci mohli objednat balíček s vybraným zbožím. Voentorg také zajišťoval pro vojáky v druhé linii různé služby, jako byly jídelny, šicí, kadeřnické, obuvnické a hodinářské dílny a fotografické studio. Nejvíc peněz utráceli vojáci na soukromích trzích za domácí výrobky, ale i tady byl chudý výběr, protože chudá země neměla tolik co nabídnout.

I když byly finanční možnosti SSSR velmi omezené, vydal Stalin 26. června 1941 dekret "O přidělování dávek rodinám vojenského personálu". Jinými slovy měly rodiny zabitých vojáků nárok na důchod ve výši 35 až 60 % jejich platu, kdy se vyplácená část vypočítávala od počtu vyživovaných osob. Stát nezapomínal ani na válečné invalidy. Váleční invalidé byli rozdělování do tří kategorií, které se určovaly podle rozsahu poranění a jejich vojenského platu. Invalidé v první kategorii dostávali důchod ve výši 100 % svého platu, druhá kategorie dostávala 75 %, třetí 50 %. Mužům nad 60 let a ženám nad 55 let se důchod vyplácel ve výši 100 % jejich původního platu, bez ohledu na udávaná kritéria. K důchodu se ještě připočítávaly bonusy za obdržená vyznamenání, kdy například majitel vyznamenání "Hrdina Sovětského svazu" dostal bonus 50 rublů, držitel vyznamenání "Řád rudého praporu" 20 rublů. Služba v armádě se vojákům započítávala do důchodu, kdy se jeden rok na frontě bral jako 3 roky v civilním zaměstnání.

Po skončení 2. světové války byly na sovětských vkladních knížkách uloženy pěkné částky. Průměrný voják si mohl za celou válku vydělat až 5000 rublů, u důstojníků to mohlo být až 50000 rublů. Při demobilizaci se vojáků vyplácel bonus ve výši 300 až 700 rublů, vše záviselo na délce odsloužené služby. Veteráni, kteří žili před válkou v okupovaných zónách, měli také nárok v případě potřeby na bezúročnou půjčku na obnovení zničeného domu ve výši 5000 až 10000 rublů, která byla splatná do pěti až deseti let.

Pokud se podíváme na druhou stranu, tedy na příslušníky Wehrmachtu, tak Němci dostávali svou žold pravidelně každý měsíc. Pokud se německý voják ocitl v zajetí, tak na rozdíl od Sovětů bral žold dál a jeho peníze dostávala jeho rodina. Voják dostával peníze hotově nebo v podobě šeku, když si nechával žold posílat na účet. Německý voják měl nárok na tři jídla denně, ubytování a ošacení. Vojín dostával žold 30 RM (říšských marek), rotný 180 až 235 RM, poručík 270 RM, kapitán 520 RM, major 700 RM, podplukovník 830 RM, plukovník 1080 RM, generálporučík 1320 RM, generálmajor 1600 RM, generál 2000 RM, generálplukovník 2200 RM, polní maršál 3100 RM. V námořnictvu a v letectvu byly platy o něco vyšší, například prostý námořník bral 120 RM. K tomu všemu je ještě třeba připočítal půl marku, kterou dostávali vojáci za každý den na frontě, bez rozdílu na hodnosti. Není určitě bez zajímavosti, že Hitlerův oficiální plat bylo 1200 RM.

V německé armádě se finanční bonusy za úspěchy na frontě nevedly, úspěšní vojáci byly odměňování ve formě dovolených, popřípadě dostali od vůdce balíček potravin pro rodinu. Až v roce 1944 zavedla Luftwaffe odměnu 400 RM pro piloty, kteří se účastnili mimořádně nebezpečné akce, ale jinak mohli němečtí vojáci na nějaké bonusy zapomenout. Někdy se stávalo, že Hitler obdarovával své generály penězi, které bral ze stranické pokladny. Například v roce 1941 dostal velkoadmirál Raeder ke svým narozeninám 250 tisíc RM, stejnou částku obdržel od Hitlera o rok později jako dar k narozeninám polní maršál von Leeb.

Průměrný měsíční výdělek  německého vojáka činil 190 RM. Balíček cigaret Eckstein (12 kusů) stál 3,3 RM, litr mléka 0,17 RM, 1 kilo hovězího masa 1,7 RM, za jednodenní potravinovou dávku německého vojáka platil stát 1,3 až 1,5 RM, návštěva bordelu stála vojáka 2 RM.

Zdroj: britannica, EpicMilitaria